0:00
0:00
Rozhovor4. 8. 202414 minut

Je jen jedna Paříž

S novinářem Financial Times Simonem Kuperem o Seině, olympijských hrách i o tom, jak amatérský fotbal pomáhá komunitě

Autor: Milan Jaroš

Zahajovací ceremoniál pařížské olympiády odehrávající se na Seině vzbudil po světě hodně různorodé reakce. Kritické skupině se nelíbila hlavně část programu s LGBT+ lidmi, kteří tančili na jednom z mostů. Jak zahájení olympiády hodnotíte vy: jako vzpomínání na zašlou slávu, nebo spíš ukázku nové identity – světové, otevřené, tolerantní?

Neviděl jsem to jako oslavu minulé slávy, neříkali tím „Ach, jaká skvělá země“. Ani jsem tam nevnímal odkazy na Napoleona nebo francouzské filozofy. A umělecké dílo, které bylo jakýmsi středem té světové kontroverze, nebyla da Vinciho Poslední večeře, jak si mnozí mysleli. Scénu, kdy k dlouhému stolu s řadou lidí včetně drag queens usedla DJ s ozdobou připomínající svatozář, inspiroval nizozemský obraz starořeckého boha vína a nespoutaného veselí Dionýsa od malíře Jana van Bijlerta. Je zajímavé, že organizátoři vybrali obraz, který není francouzský.

↓ INZERCE

Paříž ukázala svou moderní podobu. Není to žádné muzeum.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Jak se v Česku dělá literární bestsellerZobrazit články