0:00
0:00
Redakce17. 11. 20262 minuty

Jak psal Respekt o radikalizaci

Výběr textů k výročí 17. listopadu

Když si člověk pročítá dějiny tuzemské polistopadové radikalizace (to jest v tomto případě hledání a nalézání cíle nenávisti a případně i násilí) na stránkách Respektu, musí říct: vystačili jsme si. Český národ, česká komunita nepotřebovala žádné rady ani fyzickou pomoc ze zahraničí, aby se její část dokázala znovu a znovu nadchnout pro odpor k někomu odlišnému.

U protiromské nenávisti, která ovládla devadesátá a nultá léta (a ve skutečnosti neodešla nikdy), je to nepochybné. Bylo to přitom v době, kdy se Československo a následně Česko otevřelo světu. Těmito otevřenými dveřmi často přišli lidé a s nimi způsoby, které tu nikomu nemohly chybět.

Trvalo to pětadvacet let, než hmatatelnou a žitou protiromskou nenávist u nás (neboť každý viděl a znal Roma) vystřídala virtuální nenávist k muslimům a islámu, který jsme v České republice nechtěli. Při pohledu na tehdejší dění v Evropě to nebylo překvapivé, ale jak silné emoce tehdy Česko ovládly, ukazuje mistrovské dílo této domácí práce – nejslavnějšího českého teroristu Jaromíra Baldu nestvořili islamisté, nýbrž čeští fašisté.

↓ INZERCE

Výjimku dnes tvoří mladí muži, kteří se, stejně jako jejich vrstevníci na celém světě, houfně cvičí v mstivé nenávisti vůči ženám. V tomto případě je Česko součástí globálního trendu.

Ale domáckost tuzemské radikalizace ukazuje poslední velký případ, který jsme na stránkách Respektu odkryli. Mladý Brňan chtěl ve jménu islamismu zabíjet a ničit. Jak ukazuje detailní pohled, k této ideologii se dostal náhodou, vlastně jí ani nebyl okouzlen: jen ji využil k vytváření představy o vlastní velikosti a slávě. Český islamistický radikál nikdy v životě nebyl v mešitě ani na vlastní oči neviděl imáma.

Přeji vám poučné čtení, hodně sil a hodně štěstí,

Tomáš Brolík

zástupce šéfredaktora

Potlesk, smích a úsměvy

Rakovník, úterý 18. května. Předseda Republikánské strany doktor Sládek pořádá další ze svých pravidelných venkovských mítinků. Sál s kapacitou čtyři sta míst je vyprodán, před budovou očekává příjezd šéfa republikánů dalších sto padesát lidí. (Rakovník má 17 000 obyvatel.) Budovou kulturního centra pobíhají dva nervózní pořadatelé s republikánskou stužkou na klopě. Doktor Sládek začíná s dvacetiminutovým zpožděním. Za stolem na pódiu sedí tiskový mluvčí strany Jan Vik a její tři místní představitelé. Až do konce představení tvoří pouze dekoraci; jejich šéf se chopí mikrofonu a víc ho z ruky nepustí.

Bílá síla

V neděli odpoledne stojí na šedivé žulové ploše pod bývalým Stalinovým pomníkem strnulé hloučky skinheadů. Černé oděvy ostře kontrastují proti bílému nebi. Ticho ruší jen štěkot policejních psů. Policisté v helmách stojí mezi keři. Skinheadi se tiše domlouvají. Občas nastaví výhrůžný obličej opatrným fotoaparátům zahraničních novinářů. Přicházejí i další diváci. Pražané na nedělní procházce.

Pak během několika minut naplní prázdnou plochu několik set „holých hlav“. Hloučky ožívají, zdraví se. „Nazdar, fašisto.“ Jsou tu i dívky a dokonce i malé děti oblečené v maskáčích se směšně velikými bagančaty na nohou. Snaží se tvářit stejně nepřístupně a tvrdě jako ti starší.

Když se kácí zeď

Idea vyvolala protesty po celém světě a vrhla na Českou republiku těžko smazatelnou hanbu rasistické, temné země. (Ústí nad Labem, 1999)

Na chodníku před dvěma činžáky postává a vzrušeně diskutuje asi dvacítka lidí. Pár bledých tváří, ale většinou Romové. Nejsou jen odsud – přijeli například i z Pardubic nebo Nového Boru. Je středa 5. října sedm hodin ráno a podle plánu měl právě teď začít druhý den občanského protestu proti stavbě zdi, která by místní činžáky plné Romů oddělila od okolního světa. Přestože evropský velvyslanec Ramiro Cibrian tlumočil v Praze před časem jasné stanovisko Bruselu – „Bude-li zeď v Ústí, nebudete vy v Evropské unii“ – ústecká radnice včera přikázala stavět. Romové napřed dělníkům bránili vlastními těly. Když to nepomohlo a stavebníci pokračovali v díle pod rouškou noci, nastoupila skupina snědých mužů pod vedením rokycanského aktivisty Ondřeje Gini a tyčící se betonové monstrum rozebrala docela.

Hodně štěstí, Dmytro

porodnice Autor: matej stransky

Letos magický okamžik začátku nového roku probíhal poněkud jinak: v Chebu se jako první tamní miminko roku narodil Tiet, v Příbrami Dmytro a ve Vsetíně Tugs. A stalo se něco, co zasáhlo i znalce zdejší společnosti, kteří jinak nemají moc iluzí o prostředí sociálních sítí či xenofobních a zejména protiukrajinských náladách, které jsou aktuálně legitimizovány vrcholným představitelem státu, tedy předsedou Poslanecké sněmovny Tomiem Okamurou. 

Zejména k ukrajinskému chlapečkovi narozenému v Příbrami byla na facebookovém profilu nemocnice směřována taková porce nenávisti a závisti, že to vedlo správce profilu k omezení možnosti komentovat a k doplnění příspěvku o výzvu ke slušnému chování.

Vrah měl dost času

Výjimečný trest pro mnohonásobného násilníka a vraha Pechance považoval soudce za „příliš přísný“. Autor: Otakar Grusser / MFDNES + LN / Profimedia

Okny jednací síně krajského soudu v Hradci Králové se derou paprsky ostrého slunce. Posílená justiční stráž je vyzbrojena brokovnicemi. Plný sál napjatě očekává rozsudek. Rozrušení je vidět i na Vlastimilu Pechancovi (22) souzeném za rasistickou vraždu svitavského občana Oty Absolona. Podle žaloby Pechanec loni v létě tohoto otce dvou dětí ubodal nožem jen kvůli barvě pleti prozrazující jeho romský původ. Soudce Luděk Sovák vyměřuje třináct let za mřížemi. Žalobkyně Renata Vesecká není spokojena: žádala výjimečný trest a ponechává si lhůtu k odvolání. Zdrcený skinhead obrací oči v sloup a na tváři se mu lesknou slzy. Jeho advokát se odvolává ihned.

Vždyť jsou to jen Romové

Lydie Žigová se synem v náručí: Kdy už konečně skončí ten stále stejný den.

Jak útok převrátil život Žigových, pochopí každý návštěvník jejich jednopokojového bytu. Obě dvě okna v místnosti zakrývají těžké skříně, které sem téměř nepustí denní světlo. „Bojíme se, aby nám sem jednou nehodili zápalnou láhev a aby tady náš maličký neuhořel,“ vysvětluje jejich funkci paní Žigová. Manželé navíc přestali po setmění svítit. Nechtějí totiž bílé rasisty z okolí zbytečně „provokovat“ už jen tím, že jsou doma. „Pokaždé, když je slyšet z ulice hluk, začnu být vystrašená. Stále se mi honí hlavou, že už zase jdou,“ říká paní Žigová. A strach je namístě. Před dvěma týdny totiž soudce okresního soudu v Jeseníku Miloš Kubíček ohodnotil útok trojlístku podmínečným trestem, a tak jsou dnes Petr Blajze, Martin Jaš a Martin Stiskala na svobodě.

Budou hořet ubytovny?

Marie Gáborová: Vyhnali nás před barák a nikdo nesměl odejít; Foto Ludvík Hradilek Autor: Ludvik Hradilek

Rokytnice v Orlických horách se minulý týden stala pro většinu diváků televizního zpravodajství rasistickou vesnicí – když místní rodáci zablokovali vjezd stěhovacím autům, která do jejich vesnice přivážela sociálně slabé rodiny z nedalekého Kostelce. Skutečnost je ale jiná. Kostelec vsadil na tuzemský stále populárnější způsob „odsunu“ nepohodlných lidí z města skrze soukromé ubytovny. Plán ale ztroskotal na rokytnických, kteří mu nesmlouvavě zabránili. Otřesná tahanice radnic sice ještě nemá vítěze, známe už ale poražené: třináct rodin s dětmi, které jejich volení zástupci nechali spát na ulici.

Natálka v zemi bez zrcadel

Natálka se sestrou Kornelií. Autor: Respekt

Jsme v rodině „popálené Natálky“, a ačkoli dívenku samotnou si díky masmédiím vybaví pod tímhle pojmenováním snad celý národ, pro samotnou Natálku je slovo „popálená“ nové. Rodina se před ní snaží úzkostlivě tajit, co se před třemi lety, v noci z 18. na 19. dubna, v jejich domku na kraji Vítkova stalo. Pětiletá holčička neví, že oknem proletěly tři zápalné lahve a jedna začala hořet na jejím těle. Zřejmě si nepamatuje, že klečela v plamenech a volala mámu. Netuší, že když ji matka vytáhla z domu, oheň na jejím těle, potřísněném benzinem, nešel uhasit. Neví nic ani o zběsilém úprku matky a bušení na vchod nemocnice, jež je hned naproti jejímu někdejšímu domovu. Doma je tahle událost tabu, před Natálkou se nemluvilo ani o soudu se čtyřmi žháři, na který její rodiče chodili.

Pan šibenice

Jen prezident nás může zachránit. (Heřman – zprava – s kamarádem Janem, demonstrace na Václavském náměstí, 1. července 2015) Autor: Martin Divišek

Dvě stovky lidí v parku na pražském Vyšehradě poklekají na kolena. Předseda krajně pravicové Národní demokracie, antisemitský publicista Adam B. Bartoš předříkává do mikrofonu přísahu: „… slibujeme, že budeme bránit naši zemi před nepřáteli vnitřními i vnějšími… Blaničtí rytíři, našli jsme je, v našem nitru.“ Nálada je patetická, kdo jsou ti nepřátelé, je klečícím jasné. „Vetřelci“, kteří „kradou, znásilňují a vraždí“, vláda, jež se chová „šíleně“, když dopustí, aby uprchlíci „infikovali národ a rozložili homogenní bílou populaci“, a polistopadový liberální režim, který „brzy padne“.

Zničí Facebook demokracii?

Je otázkou, jestli příští zhroucení svobodných společností do totalitních nepřijde právě ze světa sociálních sítí. Autor: Milan Jaroš;

Když se sítě před lety objevily, byly vnímány téměř veskrze pozitivně. Psalo se, že naruší komunikační monopoly, zvýší sílu hlasu každého obyvatele na této planetě, lidem žijícím v totalitních režimech umožní šířit nezávislé informace. Stanou se motorem demokratických revolucí, prostředkem, který zrychlí pohyb společnosti směrem ke svobodě.

Leccos z toho samozřejmě pořád platí, ale dnes je ten samý nástroj stále více vnímán i jako hrozba, která se v rukou extremistů a znejistělých občanů může změnit ve zbraň namířenou proti demokratické společnosti. Nikdy nebylo tak snadné šířit lži a manipulace, a je tudíž otázkou, jestli příští zhroucení svobodných společností do totalitních nepřijde právě ze světa sociálních sítí.

Jak se zrodil terorista

Chtěl vyburcovat laxní národ. (Jaromír Balda u soudu) Autor: Matěj Stránský

Poklidné dny jednasedmdesátileté Heleny Baldové se však před rokem zlomily do nečekaného životního dramatu. Poslední únorový čtvrtek minulého roku ji v šest ráno vzbudila policistka sklánějící se nad její postelí a konejšivě jí sdělující, ať se neleká, že k ní domů právě vstoupila zásahová jednotka provést domovní prohlídku. Před domem stálo auto s lékaři připravenými zasáhnout, kdyby šok z ranní návštěvy starší manžele nebezpečně rozrušil, dům byl plný policistů, kteří prohledávali všechny kouty a zatýkali jejího muže.

„Tak se opatruj, hochu můj, uslyšíme se zase ve čtvrtek,“ končí Helena Baldová telefonát a hlas jí jihne. Její muž Jaromír Balda v tu chvíli na druhém konci pokládá sluchátko ve vazební věznici na Pankráci. 

Chci být slavný, někoho zabiju

Dušan Gábor a paní Slávka Autor: Milan Jaroš

Dušan Gábor přežil svou smrt, ale z obavy o svůj život se od té doby ukrývá v lesíku nedaleko brněnského centra. Hlavní hrozba pro něj sice pominula, Gábor však ví, že se může zase vrátit.

Ten mládenec se skoro ještě dětskou tváří, jehož podobu na sebe Gáborova plánovaná smrt vzala, se na svůj čin dlouze připravoval. Jak vyplývá z vyšetřování policie a z nedávného rozsudku Krajského soudu v Brně, který má Respekt k dispozici, dnes dvacetiletý David K. (v době spáchání trestných činů byl nezletilý, zákon neumožňuje zveřejňovat jména, proto jsme ho pozměnili – pozn. red.) si v průběhu roku 2023 a 2024 na sociálních sítích měsíce dopředu před napadením Gábora vyhledával násilná videa. Když se nakonec rozhodl, že už ví dost a že něco podobného zkusí provést i on sám, vytipoval si nejdříve místo, kde by to mohl bezpečně provést, daleko mimo dohled městských kamer.

Bratři Tateovi se ocitli na dně

The British American online influencer Andrew Tate speaks to reporters after he and his brother Tristan Tate, obscured at center right, arrived at Fort Lauderdale-Hollywood International Airport in Florida, Feb. 27, 2025. (James Jackman/The New York Times) Autor: NYT

Uplynulý týden přinesl jednu pozoruhodnou situaci. Právník dvou mužů umístěných aktuálně v USA ve vazbě vystoupil veřejně s prohlášením, v němž dal průchod obavám o jejich bezpečnost. Jak řekl, jeho klienti jsou ve velmi „zranitelné pozici“, míří na ně výhrůžky násilím, jsou „slovně obtěžováni“ a šikanováni. „Mají terč na zádech,“ řekl mimo jiné advokát.  

Pozoruhodné začnou být tyto výroky až v okamžiku, kdy si uvědomíme, kdo tady varuje před čí „zranitelností“ – jde o advokáta Josepha McBrida, který zastupuje Andrewa a Tristana Tateovy. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].