0:00
0:00
11. 1. 20262 minuty

Hodně štěstí, Dmytro

České porodnice narazily na problém: české sociální sítě

Začátek nového roku nese naději a zrození lidského života stejně tak. Možná proto se věnuje taková pozornost prvnímu dítěti, které spatří světlo světa v právě zahájeném roce. Naděje se zde násobí a proběhne magický okamžik, kdy společně s novou číslicí letopočtu otevírá oči nová generace, která kromě pokračování lidského rodu a rodinného štěstí přinese i napravení chyb generací předchozích. 

Letos ovšem tento magický okamžik probíhal poněkud jinak: v Chebu se totiž jako první tamní miminko roku narodil Tiet, v Příbrami Dmytro a ve Vsetíně Tugs. A stalo se něco, co zasáhlo i znalce zdejší společnosti, kteří jinak nemají moc iluzí o prostředí sociálních sítí či xenofobních a zejména protiukrajinských náladách, které jsou aktuálně legitimizovány vrcholným představitelem státu, tedy předsedou Poslanecké sněmovny Tomiem Okamurou. 

Celý život před sebou

↓ INZERCE

Zejména k ukrajinskému chlapečkovi narozenému v Příbrami byla na facebookovém profilu nemocnice směřována taková porce nenávisti a závisti, že to vedlo správce profilu k omezení možnosti komentovat a k doplnění příspěvku o výzvu ke slušnému chování. „Dmytro má celý život před sebou, nikomu neublížil a naopak může řadě lidí pomoci,“ dodala nemocnice a při čtení se lze jen stěží ubránit údivu, proč je třeba tohle někomu připomínat. 

Jenže zjevně je. V debatě se to hemžilo úvahami, jaká „ukroprivilegia“ chlapec – tedy „ukrodítě“ – dostane, co by české dítě nedostalo, jak to, že líné Češky nerodí, plus hromada vulgarit, které je stydno tisknout. Podobnému zacházení se dostalo také mongolskému chlapci ve Vsetíně. „Mongol se ale nepočítá,“ volaly hlasy fanoušků vítězného češství. Jen část příspěvků byla od jasných botů a trollů. Potřebu zaútočit na „nečeské děti“ cítili i reálně existující lidé, což se poznalo mimo jiné tím, že je přišli do debaty okřiknout jejich známí. 

Příkladný postup nemocnic, silná kritika nenávistných komentářů od ostatních diskutérů a záplava srdečných přání a nabídek podpory to pak do jisté míry vyvážily. Přesto se nelze ubránit tíživému pocitu. Fakt, že lidé schopní halasné nenávisti k právě narozeným „cizím“ dětem mají v této zemi už i stranickou reprezentaci ve vládě, posunuje pomyslnou hranici, za kterou nečeká nic dobrého malé chlapce, kteří právě přišli na svět, ani nás všechny v této zemi kolektivně.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].