O kuřatech, lidech a jedech

Bude ze mě hezké kuře?“ proběhne mi hlavou, když se dívám na křiklavě žlutý kostým ve skříni. Tady v Ženevě dnes začíná schůzka Basilejské, Rotterdamské a Stockholmské úmluvy. Zástupci více než 150 zemí tu budou rokovat o tom, jaké toxické látky si zasluhují celosvětový zákaz výroby i používání. Taky se zde hraje o regulaci globálního byznysu s nebezpečným odpadem. Právě konference v Ženevě je jednou z možností, jak se pokusit zastavit tok odpadu do zemí globálního Jihu. Proto jsme tu taky my – zástupci občanských organizací z celého světa.

Na snídani se potkávám s thajským kolegou Armem. Díky tamní organizaci můžeme v Ženevě upozorňovat na to, jak špatně nastavená globální pravidla ohrožují životy thajských venkovanů. „Jsi připravená na převtělení?“ ptá se poťouchle. 

Po snídani následuje rychlá porada. Všechny nevládní organizace mají status pozorovatelů, což vymezuje hřiště, na kterém můžeme hrát. Celý den potom střídavě připravuju proslovy k delegátům, pomáhám s přípravou našeho stánku a účastním se těch jednání, na která mě jako pozorovatelku pustí. Den se chýlí k večeru a já se jdu „převtělit“.

Oficiální program končí a z hlavní konferenční místnosti se valí proud lidí. V kostýmech kuřat s „vejci“ vystřiženými z kartonu s Armem poskakujeme u dveří a přesvědčujeme unavené a hladové diplomaty, aby strávili hodinu na další panelové diskusi. „Tady nemůžete stát, musíte jít ke svému stánku,“ vyhání nás člen ochranky z frekventovaného místa.