Před pětašedesáti lety začala vznikat stavba, která rozdělila Evropu

Hodinu a pět minut po půlnoci u Braniborské brány zhasla pouliční světla. Východoněmečtí pohraničníci, policisté a vojáci se přiblížili k pomyslné čáře, která Berlín – tak jako celé Německo – na konci druhé světové války rozdělila na komunistický a demokratický sektor. A začali na té hranici trhat asfalt, zapouštět do země betonové sloupy a roztahovat mezi nimi ostnatý drát. Rozhodnutí o stavební akci, která se v těch minutách rozběhla po obvodu celého západního sektoru města, padlo o pouhý den dříve. Zasvěceno do něj bylo jen několik desítek elitních východoněmeckých politiků a pracovníků bezpečnostních složek.

V západní části Berlína ještě skoro hodinu nikdo netuší, že se právě začaly tvořit dějiny. Policie řeší běžné trable podnapilé nedělní noci, zasahuje u hospodských rvaček a podobně. Až v 1.54 se v policejní centrále začínají sbíhat první znepokojivé zprávy. Přichází hlášení, že vlak městské hromadné dopravy jedoucí z východního sektoru byl u hraniční linie zastaven, cestující museli vystoupit a dostali zpět peníze za jízdné.

V příštích minutách se opakují podobné informace i z dalších stanic, kde S-Bahn doposud bez přerušení přejížděla mezi oběma částmi Berlína. Když po půlhodině následuje informace o vojenských náklaďácích a obrněných vozech rozmístěných na mnoha místech demarkační linie, tak vrchního komisaře Hermanna Becka, jenž má právě službu, přepadá panika.

„Začíná snad právě útok sovětského bloku na Západní Berlín? Má odemknout trezor a otevřít zaplombovanou obálku, v níž je popsán utajený nouzový plán obrany města, a vyvolat tak poplach ve všech západních metropolích?“ popisují jeho dilema historikové Thomas Flemming a Hagen Koch v knize Die Berliner Mauer. Geschichte eines politischen Bauwerks (Berlínská zeď. Dějiny politické stavby).