Zázrak pod Beskydami

Zapomínám na to, co je za mnou, a soustředím se na to, co je přede mnou,“ připomněl předminulou neděli farář kostela Božího těla v Třinci-Gutech Kazimierz Plachta slova svatého Pavla. Necitoval ho přesně, protože v Bibli věta určená Filipským zní: „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ Podstatnější však bylo, že Kazimierz Plachta o svátku Božího těla, který připadá právě na 6. června, touto větou veřejně odpustil třem mladým žhářům, kteří dřevěný kostel v roce 2017 zapálili. A zdůraznil, že stejně by jim měla odpustit i celá farnost a vůbec všichni, jichž se tragédie dotkla.

Kostel už znovu stojí a je vysvěcený. Replika stavby z 16. století vyšla na 33 milionů, padlo na ni 450 metrů krychlových jedlového, 150 metrů krychlových smrkového a deset metrů krychlových dubového dřeva. Žháře to rovněž přišlo pěkně draho, dohromady si odsedí přes 20 let. O tom se ale během slavnostní bohoslužby nemluvilo, namísto toho se děkovalo architektovi rekonstrukce Antonínu Závadovi z Valašského Meziříčí, tesařství Papšík z Hošťálkové, všem dělníkům, donátorům a pochopitelně Bohu, protože bez jeho pomoci by si ten obrovský kus práce v Gutech nikdo nedokázal představit.

Je to katarzní moment nejen pro místní a nejen pro věřící. Když se farnost po tragédii okamžitě rozhodla kostel vybudovat znovu, působilo to poněkud zvláštně. Proč stavět repliku něčeho, co se nedá nahradit? Teď je…