Víš, jak jsem tě miloval

V okamžiku, kdy student medicíny Ivan Kolařík vyrážel na nejdelší cestu svého života, nemohl tušit, že až se za dva roky vrátí, přinese to smrt mnoha lidem. Bylo 4. ledna 1940, venku vládla mimořádně tuhá zima a jeho čekala nebezpečná pouť přes Balkán a Blízký východ do Francie a Anglie, do války proti Hitlerovi. Protože po něm nezůstal nikdo z blízkých, nevíme, co si tehdy myslel a v co doufal. Nevíme ani, co všechno si vzal s sebou, až na jednu věc: malou fotografii své přítelkyně. Tento snímek udělal z Ivana Kolaříka jednoho z nejsmutnějších hrdinů v síni slávy českého boje za svobodu.

V nejlepším duchu

Když návštěvník starobylého Gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí stoupá po kamenných schodech ke třídám, oči mu po pár krocích spočinou na obrazu jeho prvorepublikového ředitele Františka Nedbálka. Pod portrétem vážně se tvářícího muže je mramorová deska se stručným nápisem: „Popraven 22. ledna 1943 ve Vratislavi. Položil svůj život ve službách národního odboje.“

„Ředitel Nedbálek se odmítl novému režimu podvolit, postavil se nacistům a zaplatil za to nejvyšší cenu. Pokračoval v nejlepším duchu masarykovského odkazu nebát se, kterým byla naše škola tehdy prodchnuta. Masaryk byl za zdejší volební obvod dvakrát zvolen poslancem Říšské rady, opakovaně tu pobýval a lidi inspiroval,“ říká ve svém kabinetu v prvním patře profesorka dějepisu Alžběta Zetková.

Na podtržení svých slov vytahuje z desek štos starých fotografií a klade je na stůl. Není na nich Masaryk, ale mladík s dozadu sčesanými vlasy ve slavnostním obleku, bílé košili a motýlku. „Tohle je Ivan Kolařík, když tu nedlouho před válkou maturoval. V almanachu zdejšího studentského kroužku, v němž byl hodně aktivní, se zachovaly jeho texty. Studovala tu i Milada Hrušáková, do které se Ivan zamiloval a s jejíž fotkou později odešel do zahraničí,“ říká profesorka Zetková. Stejně jako pro ni, ani pro současné studenty gymnázia Palackého není Kolařík prázdným pojmem z vyučovací látky.

Znají ho i díky rukopisu jiného bývalého ředitele této školy Františka Vlkovského, který jako jeden z prvních zmapoval Kolaříkovy osudy pod názvem Vzpomínka na Ivana Kolaříka a jeho blízké. Loni v době výročí Kolaříkova březnového výsadku nad Protektorátem Čechy a Morava měla část studentů v plánu zapojit se do akce zdejší pobočky Československé obce legionářské a vydat se po jeho stopách. Jeden ze studentů měl představovat přímo Kolaříka, další ostatní odbojáře. Na poslední chvíli jim ale výpravu překazila koronavirová pandemie.

„Mně je teď devatenáct, jemu bylo tehdy dvacet. Mohl zůstat doma se svojí přítelkyní, v relativním pohodlí. Místo toho riskoval, vydal se do nebezpečí a udělal to, co považoval za důležité,“ říká student Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Jan Valuch, který měl loni ještě jako čtvrťák gymnázia Palackého představovat během vzpomínkové akce Kolaříka. „To, že udělal víc než ostatní, je pro mě přenositelné i do dneška.“