Další poškozená, ale výřečná bytost
Marie jede vlakem. Směr (fiktivní) obec Mršina, v níž vyrůstala. Před očima se jí míhá okolní krajina, ale především výjevy z jejího života. Marie je dvacátnice, neúspěšná studentka, která momentálně vykonává pomocné práce v dílně výrobce a prodejce nábytku a přebývá v zašlém minibytě na pražském Žižkově. Marie je poškozená na duši i na těle. Téměř nemluví, neboť se jí těžko vyslovuje – chybí jí totiž část jazyka, o niž přišla při jedné ze svých nehod, které ji pronásledují nebo si je úmyslně způsobuje. Navíc má poškozené jedno oko (vrazila si do něho pastelku) a chybí jí článek prstu. Neodparatelnou průvodkyní Marie, jejího životního pocitu, je Morana, figurína zpodobující smrt či zimu, která se při jarních obřadech upaluje, hází do vody či zakopává pod zem – a někdy se jí říká Smrtholka.
O co nemluvnější je Marie navenek, o to výřečnější je dovnitř. Ve své promluvě vedené hovorovým jazykem, rytmizovaným stylem, kdy interpunkci mezi odstavci obstarávají slova evokující zvuky vlakové jízdy („Š-š-húúúú“; „Tadam“; „Hrk-hrk“; „Fšššš“), přeskakuje v čase a prostoru, střídá až orgiastický proud slov s věcnými údaji o počtech a způsobech sebevražd. Má důvod vyhledávat si o nich informace: nedávno ze světa dobrovolně odešla její o dva roky mladší sestra Madla, která v pubertě překonala rakovinu. Dávnější odchod, který Marii i Madlu a také jejich staršího bratra Adama poznamenal, bylo matčino rozhodnutí opustit rodinu a žít si svůj život.
V roce 2017 autorka publikovala…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy České zbraně pro Ukrajinu
Ondřej Kundra a Tomáš Brolík uvedli v Knihovně Václava Havla svou novou knihu České zbraně pro Ukrajinu. Do debaty o válce a výhledech na příměří si pozvali reportérku ČT Ilonu Zasidkovyčovou a Tomáše Kopečného, zmocněnce končící vlády pro rekonstrukci Ukrajiny.
Klimatické hnutí: Co udělali příznivci ekologické politiky špatně?
Do Tater proniká politika
K Téryho chatě ve Vysokých Tatrách se dá dostat jedině pěšky. Závěrečná etapa vedoucí strmým kamenitým srázem je poměrně namáhavá, ale kdo se vyškrábe až do nadmořské výšky dvou tisíc metrů, toho odmění působivý pohled: více než sto let stará chata stojí na skalnaté planině mezi horskými plesy, nad nimiž se z jedné strany vypíná Lomnický a z druhé pak Ledový štít. Téryho chata se v posledních dvou měsících stala dějištěm sporu, který hýbe nejen Tatrami, ale celým Slovenskem.



















