Piráte, pokuta

Je třeba ctít kolektivní rozhodnutí, ať už je jakékoli, nebo bychom měli chránit jednotlivce, kteří se kolektivu vzepřou? To je otázka, která například provází dilema, jestli uzákonit ochranu tzv. whistleblowerů, tedy lidí oznamujících neetické chování nebo možné porušení zákona. Přitom v demokratických státech je tendence volit spíš druhou cestu, tedy chránit právo jedinců otevřeně se projevit a chování kolektivu tím korigovat.

Česká pirátská strana se nyní překvapivě chystá vydat na cestu ochrany kolektivu (strany) proti jednotlivcům (členům strany). Její předsednictvo totiž odsouhlasilo návrh, podle něhož by měla strana tvrdě stíhat úniky informací z pirátských schůzí. Pirátským poslancům má hrozit pokuta sto tisíc korun, pirátským zastupitelům čtyřicet tisíc.

Návrh narazil v členské základně na odpor a dál se o něm jedná. Poslanci a zastupitelé by totiž měli podepsat smlouvu o mlčenlivosti, jejíž porušení by pak cestu k případnému postihu otevřelo. Není jasné, na základě jakých kritérií by se úniky informací posuzovaly a jak by se ve sporných případech dokazovaly. Nebo co vlastně únik informací je. Jestli upovídanost před novináři a politickou konkurencí, nebo také před kamarády či řadovými členy, kteří pak pošlou tajné informace dál. Je však zřejmé, že praktikování trestů by mohlo přinést do svobodomyslné strany nemalé tenze. Předseda Ivan Bartoš své kolegy uklidňuje, že návrh je v pořádku a pokuty udílet neplánuje. Zásada má prý zamezit úniku detailů z chystaných…