0:00
0:00
Od věci28. 1. 20174 minuty

Divočáci po černobylsku

V médiích se v minulých dnech objevila zpráva, že každý druhý divočák na Šumavě je radioaktivní. Jiří Drápal ze Státní veterinární správy to potvrzuje, ovšem nejde prý o žádný „objev“ – tyto informace se vynořují pravidelně. „Je to stále důsledek výbuchu černobylské jaderné elektrárny, ale není důvod k panice,“ tvrdí.

Někde tu voní jelenka obecná.
Autor: Profimedia, Jaroslav Vogeltanz -

Jak mě přesvědčíte, že tu není důvod k obavám?

Nechci situaci zlehčovat, ale panika je zbytečná. Nejen proto, že záleží na tom, jaké hodnoty radionuklidů jsou naměřeny. Ale taky jde o to, že masa z divočáků, u kterých jsou hodnoty nadlimitní, byste musela spořádat aspoň čtyřicet kil za rok, aby se to nějak projevilo.

↓ INZERCE

Ale je pravda, že každý druhý divočák na Šumavě je radioaktivní…

Je to tak, z průměrně dvou set kusů, které ročně testujeme, každý druhý teď vykazuje překročení limitu šest set becquerelů na kilogram masa (Bq, jednotka hmotnostní aktivity ionizujícího záření – pozn. red.). Což je hranice kontaminace radiocesiem, zejména izotopem 137, kterou při testování masa divoké zvěře označujeme za překračující. A protože každý zastřelený divočák v ČR musí být ze zákona o veterinární péči vyšetřen na parazitického svalovce, u šumavských divočáků ještě přidáváme testování na kontaminaci; zabíjíme tím dvě mouchy jednou ranou. Stejné problémy mají i na bavorské straně Šumavy, tam si však zastřelené kusy testují sami myslivci; mají k dispozici malé měřicí stanice, kterými provádějí orientační screeningové vyšetření.

Divočáků se tu ročně zastřelí na sto padesát tisíc. Proč testujete jen ty šumavské?

V dubnu 1986 došlo k havárii reaktoru v jaderné elektrárně Černobyl. Do vzduchu se vznesl obrovský mrak radionuklidů, hlavně cesia, který se rozšířil větrnými proudy nad Evropu – hlavní proud šel severním směrem do severských států, další mířil nad střední Evropu. A právě v oblasti Šumavy a jižních Čech se utvořil vír, mrak se tam zdržel delší dobu a došlo k většímu spadu. Záhy po havárii vykazovala zvýšenou kontaminaci radiocesiem hlavně jelení zvěř, která se živí potravou z povrchu. S dešti se pak spad vsákl do nižších vrstev půdy. Jak známo, houby svým podhoubím kumulují těžké kovy a také fixují radiocesium. A třeba jelenku obecnou, houbu podobnou lanýžům, mají divočáci ve velké oblibě a v době nedostatku jiné potravy – kukuřice, bukvic nebo žaludů – ji vyhledávají. Tím se vysvětluje, proč jsou divočáci na Šumavě kontaminovaní.

Není trochu šokující, že třicet let od Černobylu jsou v ekologicky čistých oblastech Šumavy stále radioaktivní houby?

Šokující to není, rozpad cesia bude trvat ještě desítky let, poločas rozpadu je právě třicet let. Nicméně měřené hodnoty u divočáků jsou také záležitostí sezonnosti; jak jsem říkal, jelenku divočáci vyhledávají hlavně v podzimních a zimních měsících. Takže naměřené hodnoty jsou přibližně od října do února či března vyšší. Z divočáka se cesium vyloučí přibližně do měsíce.

A co se děje se zastřelenými kusy, u kterých zjistíte nadlimitní kontaminaci?

Jsou zlikvidovány. Divočáci jsou „konfiskováni“ a končí v kafilerii.

V Německu jsou kontaminované a asanované kusy majitelům honitby nebo myslivcům finančně kompenzovány. Nehrozí, že se u nás dostane do oběhu maso, které by tam vůbec nemělo být, když tu podobný mechanismus není?

Jak jsem říkal, každý kus musí být vyšetřen na svalovce, v ohrožených oblastech i na radiaci, přičemž testování a svoz hradí stát. Nedovedu si představit, jak by se maso dostalo do oběhu.

Třeba od pytláků, kteří mohou zásobovat některé restaurace.

To už je věcí policie. Jednalo by se o trestný čin. Nicméně člověk by se tam musel cpát po celý rok a sníst skoro půl metráku kontaminované zvěřiny, aby byl v ohrožení.

Pokud je maso kontaminované, dá se nějak „spravit“, aby se radiace odbourala?

Myslíte třeba převařením nebo naložením do láku? To bych jednoznačně nedoporučoval. Takové pokusy mi připomínají snahu z nasbíraných muchomůrek dostat jedy a pak z nich udělat smaženici k rodinné večeři.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Americký infarktZobrazit články