Chudák teroristou

Jméno Darren Osborne zmizelo během několika dní z médií, jako by tenhle sedmačtyřicetiletý bílý Brit ani nikdy nevyrazil z Cardiffu do Londýna, nepronajal si dodávku, nepočkal si, až skončí modlitby ve známé a hojně navštěvované mešitě u Finsbury Parku, a nerozjel se záměrně proti vycházejícím muslimům. Pravda, z hlediska teroristické úspěšnosti je Osborne vlastně „nešika“, dokázal zabít „jenom“ jednoho nevinného člověka a zranil jich „pouze“ jedenáct. Zároveň je ale těžké se ubránit pocitu, že jsme ho vytěsnili z hlavy až příliš ochotně.

Po teroristickém útoku, ke kterému došlo předminulou neděli, následovalo celkem předvídatelné zděšení. Nikdo nemohl uvěřit, že by tenhle obyčejný chlapík, známý v okolí nanejvýš trochu hlasitějšími slovními přestřelkami s přítelkyní, prostě jenom tak vraždil. Něco divného se muselo stát. Nejbližší příbuzní se za čin omluvili, zároveň ale ujistili veřejnost, že jejich Darren není žádný terorista, o politiku se nikdy nezajímal a „snad by ani nedokázal říct, kdo je v tuto chvíli britským premiérem“. Kamarádi poznamenali, že vraha vlastně znají jako takového „roztomilého pošuka“. Náladu dobře shrnuje citace jednoho ze známých, podle nějž „Osborne nebyl typ člověka, který by něco takového udělal, ještě v pátek jsem s ním přece vysedával na dětském hřišti. Něco ho muselo zlomit.“

Kus práce

Když vraždí „cizinci“ – třeba muslimové s britským pasem –, nemáme se stanovením motivace obvykle problém. Nenávidí naši kulturu, chtějí nás…