Dopisy

Brněnské nádraží bez emocí
Respekt 42/2016
Dovolte krátce se vyjádřit k uvedenému článku. Nejde mi ani tak o obsah, naprostá většina myšlenek pana Reinera mi přijde namístě, pregnantně vyjádřena a souhlasím s ním. Jde mi spíše o formu – charakter textu, titulek a zařazení.


Po přečtení titulku a podtitulku jsem očekávala analytický text, který se zabývá situací kolem nádraží a urbanistickou stránkou věci. Text je však mnohem více esejem, subjektivními názory a dojmy autora (je přímo psán v ich-formě) a zabývá se hlavně vzdálenou polemikou s pořadatelem referenda Jakubem Patočkou (který zjevně neměl možnost se k věci vyjádřit).
Jsem ráda, že Respekt dává prostor také tomuto formátu, domnívám se však, že by měl být jako esej, úvaha či polemika označen nebo uvozen. Často to tak i v Respektu bývá, možná je to tedy jen nedopatření. Stejně tak je mi ale nesrozumitelné zařazení textu do rubriky Kontext, jedná-li se o pohled jednoho člověka.
Zuzana Fialová, Praha/Brno
Ve jménu rodinné cti
Respekt 42/2016
Ráda bych podepsala petici, kdyby se taková děla, abych podpořila paní Terezii Kaslovou v jejím zápase se zpupností těch, kteří se dostali k moci, těch, kdo se neštítí štvanice na statečného člověka, jenž se už nemůže ozvat. A s podlézavostí těch, kteří patolízalství zosobňují už jen vyřčením svého jména.
Chtěla bych dodat alespoň těmito řádky neutuchající energii paní Kaslové. Kéž by ji toto moje přání (a přání mnoha mých známých) posílilo, protože bojuje nejen za svého dědečka.
Hana Svobodová, Praha
Tajemství dobré adresy
Respekt 41/2016
Reaguji na uvedený článek, vyznívající ve prospěch starosty MČ Praha 7 pana Čižinského.
Jsem z toho dost rozladěný, zvláště mě popudila formulace: „Podobně starosta jedná i s dalšími developery. Nekompromisně žádá, aby městské části přispěli na školy, školky a další veřejné bonusy, ve čtyřech projektech už se mu podařilo vyjednat pro radnici 20 milionů korun. Otevřeně mluví o tom, že má celkem silný vydírací potenciál, městská část může za pomoci mnoha obstrukcí držet projekty léta u ledu.“
Proč mají developeři na něco přispívat, když oni prodávají svoje projekty občanům, případně firmám? Ale hlavně – občané, kteří bydleli z těch či oněch důvodů na Praze 7 už dřív, na školky přispívat nemusí, zatímco ti, kteří se tam přistěhují poté, co si koupili nový byt, musí ještě prostřednictvím developera přispět na školku a další veřejné bonusy? Není to trochu ujeté? A těch 20 milionů pro radnici? Na co radnice potřebuje takový ranec?
Prostě je to obírání občanů a firem, kteří si kupují nemovitost na Praze 7, o peníze. (Protože nenechme se mýlit, developeři mají jen to, co jim zaplatí jejich zákazníci, žádnou tiskárnu na peníze nemají.) A co jim za to pan Čižinský dal? Že si s ním můžou psát na Facebooku? Není to trochu málo? Městská část tady přece není od toho, aby měla vyděračský potenciál a držela projekty u ledu, ale od toho, aby napomáhala rozvoji, aby se stavělo, město se rozvíjelo, přibývali firmy, obyvatelé.
Neříkám, že pan Čižinský je nějak zásadně horší než starostové jiných obcí, jen bych rád krotil vaše nadšení z jeho osoby a způsobu, jak vede Prahu 7.
Jindřich Kysela, Praha/Brno, člen ODS
Krátké zprávy
Respekt 37/2016
Chtěl bych poděkovat za uveřejnění vyjádření Václava Klause st. o Berlíně. Generace mých dětí (je jim kolem 40) a jejich přátel miluje Berlín právě pro to, proč ho pan Klaus „nemusí“, a oceňuje vstřícnost města k jeho obyvatelům. Můj syn navštívil se svou devítiletou dcerou všechna důležitá muzea na kole a vnučka byla naprosto nadšená. Neberu panu Klausovi jeho názor, ale je to jeden ze střípků do mozaiky potvrzující, že tento pán je se svými názory mužem minulosti.
Richard David
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















