Oběti a vrazi

„Lidé, kteří v Aleppu zůstali, se tak rozhodli už před dlouhou dobou. Neodejdou. A když se jich ptáte proč, tak vám odpovědí, že tohle je jejich dům a jejich město. Jsou připraveni tam zemřít,“ vypráví do telefonu Ibrahim, který před třemi lety ze syrského Aleppa utekl do Turecka.

Naučil se mluvit turecky, studuje medicínu a pracuje jako recepční v hotelu. Jeho rodiče a přátelé odejít odmítli a dnes jsou ve zvenčí zcela neuchopitelné situaci. V obklíčeném městě, o které s vydatnou pomocí Ruska a Íránu bojuje armáda syrského vůdce Bašára Asada s těžko přehlednou koalicí protivládních rebelů, jim padají na hlavy rozbombardované budovy.

Můžeme si vsadit na to, že s mnoha konzumenty západních médií – stejně jako s politiky – informace o jejich utrpení už skoro nic nedělají. Koncem minulého týdne to na chvíli změnila fotografie pětiletého Omrama Dakníše, který po vyproštění z trosek, zaprášený a zkrvavený odevzdaně sedí v sanitce. Pětiletý příběh syrské války ale v době teroristických útoků v Evropě, brexitu a amerických voleb zůstává na okraji.

Přitom právě tady leží hlavní příčina problémů, s nimiž se dnes Západ potýká – a které voliče vedou do náruče populistů. Přicházejí odtud uprchlíci, kteří v naprosté většině utíkají před leteckým bombardováním syrské a ruské armády. Z válečného chaosu vyrostl také Islámský stát, jenž vraždění přenesl doprostřed Evropy a inspiruje extremisty na celé planetě. A v tomto kontextu v srpnu vrcholí jedna z klíčových bitev vleklé války –…