Konec jednoho rituálu

Při každé státní návštěvě Číny hrají západní politici, média a veřejnost oblíbený rituál. Hlavní náplní programu bývá obchod, vzájemné vztahy či světová politika. K dobrým zvykům ale také patří před čínskými hostiteli ukázat zájem o dodržování lidských práv. Jako kdybychom se scházeli se zloději a pro dobré svědomí jim připomenuli, že krást se nemá.

Západní politici, nebo aspoň ti méně cyničtí, to obvykle tak udělají. Detaily přitom většinou nejsou známé. Nemluví se o tom, jak se lidská práva zmínila, jak dlouho se o nich hovořilo, co přesně čínští hostitelé, kteří jsou – jak známo – mistři v omezování svobod všeho druhu, na tu připomínku odpověděli. Bývalý první náměstek ministra zahraničí Tomáš Pojar si myslí, že celá věc může vypadat úplně banálně. Když byl před lety na návštěvě v Pekingu, podle svých slov víc než dvě hodiny mluvil s vicepremiérem odpovědným za zahraniční politiku. Dlouze – a z Pojarovy strany kriticky – prý přitom mluvili o situaci v Tibetu, aniž by se čínský politik tvářil dotčeně, nebo dokonce rozčileně. „Otevřený rozhovor jim nevadil,“ říká Pojar s tím, že nikdy při jednání s Čínou neměl pocit, že by podobné debaty ovlivnily vzájemný obchod.