Česká televize se snaží cílit na mladé publikum, naposledy seriálem Filter. Jaké téma zpracované v seriálu by se líbilo vám?

Myslím, že je obecně super, když média – jakákoli – na mladší publikum myslí. Zároveň to podle mě vždycky není výlučně o „Gen Z“ tématu – jasně, určité životní etapy se pojí s určitými prioritami, ale nakonec můžeme mladší perspektivou nahlédnout všechno kolem nás. Zásadní je za mě možnost participace – a tedy i pocit, že s námi někdo počítá, bere nás vážně a apriori nás nesnižuje, protože „jsme toho ještě tolik nezažili“. Takže ocením, když na seriálu o mladém tématu skutečně dělají mladí lidé – a nejen v pozici herců. Dáváte prostor mladému producentstvu? Režisérstvu? Zajímá vás, jak se mladí herci na place cítí, nebo jen tematizujete jejich životy? 

V zážitkově-umělecké sféře existuje několik „předpeklí“, kupříkladu zábavně-iniciační aktivity na svatbách, levný český muzikál anebo formát „staří točí o tom, co si myslí, že bude bavit mladé“. Asi se nedá obecně říci, že by si zkušení filmaři vždy nevěděli rady s tím, jak pochopit a zpracovat zájmy mladé generace, nicméně ta by měla být při vzniku takových projektů určitě zapojená. Když se při té spolupráci vystihne zeitgeist nebo konkrétní potřeba, téma se může zdát druhořadé, ale za sebe uvedu třeba život a vztahovost v éře kyberprostoru. A soukromé přání: veřejné dění. Bavil by mě např. dobový seriál z perspektivy „obyčejných“ studentů, kteří pomohli k pádu totalitního režimu u nás. Doufal bych, že připomenutá odvaha a odkaz na osobní aktivitu a odpovědnost by navedla co nejvíce mladých lidí zajímat se o společenské klima i dnes, jelikož příběh budoucnosti píšeme všichni.

Z tvorby ČT mě vždy nejvíc bavily věci zasazené do nedávné minulosti, jako bylo Vyprávěj nebo Devadesátky. Líbilo by se mi posunout se dál, třeba k rozpadu Československa nebo do raných nultých let. Klidně formou důvtipného dramatu či coming-of-age příběhu. Podívat se s humorem i kritickým odstupem na dobu, kdy se Česko znovu ocitlo na mapě, jaké to přineslo nové možnosti, ale jak to byla zároveň docela divočina. Chtěla bych tam vidět náš typický cynismus, nostalgii a taky Simonou Lewandowskou! Přála bych si zkrátka seriál, který trefně vystihne naši českou povahu a na který bych se mohla dívat já i babička a mohly bychom o tom pak spolu mluvit. Jestli to někdo natočí, dejte vědět!

Nejvíce bych ocenila seriál z prostředí dívčího pěveckého sboru, což nabízí možnost otevřít témata dospívání žen a upozornit na problémy, s nimiž se potýkají mladiství. Když jsem se nedávno dívala na český film Sbormistr, v mnoha scénách jsem viděla své dětství ve sboru (mimo scény týkající se zneužívání dětí) a bylo mi líto, že neexistuje víc snímků s podobným časoprostorem.Příběh seriálu by neměl být prvoplánově postavený na romantické zápletce, ale na přátelstvích a konfliktech v rámci dívčího kolektivu, který bývá často komplikovaný. Seriál by rozebíral vztahy s autoritou a se sborem související soutěživost, trému či úzkost, čímž by dostalo prostor mentální zdraví. Uvítala bych komplexní protagonistku, s jejímž životem by se mohly ztotožnit mladší i starší dívky.