Editorial: Kompas 2014
V čase, kdy vyšlo tohle vydání Respektu, zbývají z roku 2013 necelé dva dny. Je to obvyklá chvíle pro předsevzetí a hledání osobních i společenských vizí. Ne vždy se nám je pak podaří naplnit a také ne vždy ono naplnění vypadá tak, jak jsme si představovali. Přesto je důležité si dlouhodobé cíle klást. Dávají životu směr, energii a pohyb.
Jedním z málo reflektovaných problémů české společnosti je to, že žádnou srozumitelnou vizi nemá. Je to vcelku nedávná novinka. Během pětadvaceti let, jež v roce 2014 uplynou od návratu svobody do naší země, vždycky existoval cíl, na kterém se většina demokratických sil shodla a k němuž usilovala dojít – ať už to byla ekonomická transformace či vstup do NATO nebo Evropské unie. Dnes sice známe řadu drobných cílů prosazovaných různými názorovými či politickými skupinami, ale žádný jasný společný horizont. Více si o českém tápání přečtete v redakčním komentáři na str. 15 a v hlavním textu rubriky Fokus, kde Marek Švehla analyzuje (str. 19–22), proč vlastně Česko rezignovalo na další logickou metu našeho směřování do západního demokratického prostoru – přijetí eura.
Svět si do roku 2014 jako svůj nejpalčivější problém odnáší válku v Sýrii, již někteří komentátoři považují za nejhorší humanitární katastrofu od rwandské genocidy. Nejen o Sýrii kolega Tomáš Lindner mluvil s dlouholetým ředitelem organizace Lékaři bez hranic Unnim Karunakarou. Jeho lidé pomáhají v téhle občanské válce i bez souhlasu Asadovy vlády, ošetřují zraněné v jeskyních či tajných sklepeních. Rozhovor, který najdete na str. 46–50, je nejen poutavým vhledem do fungování humanitární organizace, ale také inspirací pro dnešní hektickou dobu. Špičkový manažer Karunakara se po letech práce rozhodl pro odpočinek a následující měsíce hodlá strávit na kole putováním po své rodné Indii a rozmlouvat s lidmi. Poznat, čím jeho země skutečně žije.
Také my v redakci Respektu máme pro rok 2014 podobné předsevzetí. Chtěli bychom co nejvíc mluvit s lidmi kolem nás, snažit se rozumět zemi i světu, v němž žijeme, a sloužit vám jako informační kompas pro hledání vizí a cílů, které všichni potřebujeme.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
krásný nový rok a příjemné čtení
vám přeje
PETR TŘEŠŇÁK,
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
