O jedné pravicové dani

Naše reformní vláda není populární. U veřejnosti má sotva čtvrtinovou podporu, kritizuje ji nejen opozice, ale i přirozený spojenec středopravých reformátorů – nezávislí ekonomové. Podstatou roli v tom – kromě úsporných reforem, jež jsou málokdy v oblibě – hraje neobratnost, s jakou vláda své kroky dává dohromady, a to, jak je vysvětluje.

Oběma těmito defekty trpí kromě penzijní reformy i její souputník – plán na sjednocení DPH. Dlouholetý sen velké části ODS se sice překvapivě podařilo v koalici protlačit (dolní sazba DPH se v roce 2012 zvýší z 10 na 14 % a sjednocení sazeb na 17,5 % má přijít o rok později), ale je velkou otázkou, zda tento krok dává politicky a ekonomicky smysl.

Je pravda, že co nejjednodušší daňový systém s minimem výjimek zvyšuje přehlednost i férovost trhů. Na druhé straně všechny země EU, které používají systém nejméně dvou sazeb daní (v sedmi státech je dokonce jedna ze sazeb nulová), k tomu mají důvod, a není jím jen populismus. Daňové zvýhodnění zboží základní životní potřeby, které tvoří vyšší podíl ve spotřebním koši chudších obyvatel, totiž umožní snížit rozsah sociálních dávek pro tuto skupinu. Velmi nízkou daň má zároveň smysl použít třeba na služby, jejichž poskytování stojí přímo či nepřímo na státních…