Tohle město není pro ženský

Ministerstvo zahraničních věcí varuje občany České republiky před cestou do Iráku s ohledem na dlouhodobě nestabilní bezpečnostní situaci, riziko únosu, zranění či usmrcení.“

46_tema01_varianta01_R49_20_s.jpg V téhle větě je všechno a zároveň nic. I zběžný čtenář tisku si zvykl, že zprávy z Iráku jsou v zásadě statistickým záznamem toho, kolik ten den v téhle zemi zahynulo lidí. Čtenář také ví, že Američané společně s několika dalšími státy včetně Česka vtrhli do Iráku v roce 2003, sesadili Saddáma Husajna, teď už odešli, v Iráku ale pořád není klid. Jenže jak to tam vypadá v těch dlouhých dnech, kdy zpravodajské servery mlčí, protože nejde hlásit žádné mrtvé? Je to skutečně životu nebezpečná zóna, jak to naznačuje ministerské varování? Proto když se naskytne novináři příležitost podívat se do středu bývalé osy zla, je to nabídka, která se neodmítá. S krátící se dobou před odjezdem jen člověk přemýšlí, jestli islámský šátek na pokrytí hlavy bude jako kamufláž stačit, jak bude na místě shánět kontakty a jestli na ulici v Bagdádu pozná, že se blíží nebezpečí. Pak už letadlo udělá ve vzduchu poslední oblouk, řítí se po přistávací dráze, ještě taška, razítko do pasu a projít ven.Je horko, odpolední slunce a písečný prach všechno slily do okrové mlhy, přes kterou skoro není vidět. Rozpoznatelné jsou jen věže vojenské základny tyčící se vysoko nad zemí jako hlavy…