Dějiny s prožitkem

V dubnu si v památníku bavorského městečka Flossenbürg připomínáme pětašedesátileté osvobození tamního koncentračního tábora. Tato banální zpravodajská věta byla ještě před patnácti lety zcela nemyslitelná. Bavorští politici byli vždycky přesvědčeni, že v jejich rajonu historické povinnosti obstarává slavný památník v Dachau a obyvatelé Flossenbürgu si hrůznou minulost své obce podobně jako mnozí jiní nepřipouštěli. Dnes je to ovšem jedinečné místo, které zachycuje nejen nacistické běsy, ale i to, jak složitě se Němci po druhé světové válce s nacismem vyrovnávali.

Bydlím v lágru
V kopci stojí několik hezkých rodinných domů, všechny se pyšní výhledem do údolí na kulisu hradní zříceniny. Pokud se nějaký uvolní, je o něj na trhu s nemovitostmi velký zájem. Jenže v posledních letech romantický výhled do krajiny něco ruší. Původně zarostlý park, kde děti hrávaly fotbal, se změnil v turistickou atrakci. Nejenže těch osmdesát tisíc návštěvníků ročně, především studentů z Bavorska a Česka, ruší klid místních obyvatel při odpoledním grilování na zahradě. Především jim to hemžení opět připomíná někdejší temnou realitu. V luxusnějších rezidencích totiž bydleli bachaři a příslušníci nacistické SS. Menší domky v sousedství byly sice postaveny až po válce, nicméně přesně v areálu bývalého pracovního tábora, kde zemřelo celkem třicet tisíc lidí.

Po válce do dvoutisícového Flossenbürgu přišel stejný počet sudetských Němců vyhnaných z…