Zázraky nejsou proti přírodě

S Elijahem Ripsem o síle křiku, matematice a božích stopách

Jaké by asi bylo setkání s Janem Palachem, kdyby se dožil šedesátky? Taková otázka nenapadá člověka cestou na schůzku s Elijahem Ripsem náhodou. Jako mladý student univerzity v Rize se tento muž pokusil upálit na protest proti okupaci Československa. Letos – na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů – po čtyřiceti letech poprvé navštívil zemi, kvůli níž málem uhořel. Drobný muž s bystrým pohledem, který přichází na schůzku, vypadá v klobouku a s dlouhým vousem jako vystřižený z povídek Isaaca Bashevise Singera. Elijahu Rips je ortodoxní žid a také světově uznávaný matematik, který v Tóře hledá vědecké důkazy božích zázraků.

Vyrůstal jste v Lotyšsku pod vlivem sovětské propagandy. Jak se ve vás vlastně zrodily sympatie k pražskému jaru?

V Sovětském svazu člověku neustále vtloukají do hlavy, že žije v nejšťastnější zemi na světě, nesrovnatelně lepší, než je mizérie, která vládne všude okolo a vládla kdykoli předtím. Že jsou to nejšťastnější časy dějin. Samozřejmě, dítě věří tomu, co se mu říká. I v dospívání jsme tomu věřili. Ale pak přijdou první zážitky a situace, které vidíte jinak. Je jich víc a víc. A tak se krok po…