Taková všední Sodoma Gomora

Film Gomora je evropský úspěch loňského roku: režisér Matteo Garrone si za něj odnesl Velkou cenu z Cannes a Evropskou cenu v pěti kategoriích. I románová předloha od Roberta Saviana je světový hit a autor se teď musí skrývat před výhrůžkami zločinců v anonymitě s policejní ochranou. Ve filmu hrají skuteční pěšáci italské camorry. Ale ani tohle všechno dohromady nepomohlo Gomoře k Oscarovi, protože filmový obraz zločinecké organizace, která je momentálně silnější a nebezpečnější než mafie, nemá nic společného s hrdinskou romantikou Kmotra ani s mužnou noblesou klasických italských filmů o mafii. Nejsou tu hrdinové ani geniální hráči, jen sebranka, jaká patří spíš do sociálního dokumentu.

Tihle vrahouni, šíbři a chuligáni jsou přitom členy organizace s údajným ročním obratem dvě stě miliard eur. Neapolská camorra má kromě staromódních zločinů v oblasti drog a prostituce prsty také v obrovských černých skládkách toxického odpadu, převáženého s falešnou dokumentací ve stovkách kamionů po Evropě. Organizuje otrocké práce pro lidi bez dokladů. Přes nastrčené firmy inkasuje ročně miliardy eur v evropských dotacích na projekty do infrastruktury či na likvidaci následků živelních pohrom. Bossové camorry operují z tryskáčů a luxusních sídel.

Základ pyramidy tvoří jihoitalská nižší třída, která od nadřízených přijímá úkoly, ochranu a finanční pomoc. Někdy se klan rozštěpí a rozpoutá se interní válka. …