Editorial

Finanční krize už drtí automobilky a co nevidět vtrhne k nám domů. Bylo by asi rouhačstvím ji vítat, ale dvě výhody jsou přesto zjevné. Byl nejvyšší čas nám připomenout, že ekonomické počasí je proměnlivé a že vždy takové bylo. A kromě toho, díky této krizi dostáváme prakticky zdarma školení o ekonomických teoriích, jejichž uplatnění můžeme v praxi naživo sledovat. Laik se možná diví, jak může podle týdeníku The Economist deflace zvýšit „skutečné ceny dluhů“ (str. 28–29), ale rychle pochopí, proč může už za chvíli být „neobvykle ticho ve vaší oblíbené kavárně na rohu“, jak píše Luděk Niedermayer (str. 26–27).

Teorie o prasklých bublinách je však směšně jednoduchá proti ekonomickému modelu, podle něhož lze ze zkrachovalé banky IPB vytřískat po letech stamiliardy. Finanční svět fakticky uznává platnost fyzikální teorie o paralelních vesmírech: v jednom z nich prý IPB nadále žije a vydělává obrovské peníze. V tom našem sice zkrachovala, ale Česká republika má za její zmařenou šanci zaplatit. A že peníze půjdou ruským špionům? Tato teorie bohužel až příliš dobře zapadá do zákonů džungle, v níž právě žijeme, jak vyplývá z článku Jaroslava Spurného (str. 16–19).

Na…