Sbohem levným jogurtům

Laciné potraviny vnímáme jako samozřejmost, zapomínáme ale přitom, že nejsme na světě sami, kdo by se rád dosyta najedl.

Kupujte půdu, už ji nevyrábějí, vtipkoval prý kdysi Mark Twain. Celosvětový růst cen potravin, jehož jsme nyní svědky, mu dává za pravdu. Nemusí jít totiž o přechodný výkyv.

Světové ceny cukru a rýže se od roku 2001 zvýšily o polovinu, jen o něco méně podražila během posledního roku pšenice. Růst ceny obilí prodražuje krmiva, budeme proto platit víc i za mléčné výrobky a maso. Stranou celosvětového trendu nestojí ani kukuřice, sója či řepka.

Bezprostředních příčin nepříznivého vývoje lze najít několik: na vině je například celosvětová neúroda obilí v posledním roce. Cena ropy kromě toho láme historické rekordy, takže zemědělci platí za sklizeň a za hnojiva víc než dřív. Část problému má na svědomí i výjimečně slabý dolar, jenž snižuje zisky mnoha farmářů a nemotivuje je, aby zvyšovali produkci.

Důvod k panice to zatím není, většina zemědělských komodit je stále ještě levnějších, než byly v polovině 90. let. Někteří experti však varují, že současné otřesy trhu mohou být odrazem hlubších seizmických pnutí v kůře pod globální světovou vesnicí. Ceny by pak rostly dál i v době, kdy okamžitý souběh nepříznivých okolností pomine.

Mapa hladu

Na webových stránkách Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO, www.fao.org) lze najít světovou „mapu hladu“, která zachycuje, kolik lidí…