Proč se Němci tak obracejí proti svým lídrům?

Oba poslední němečtí kancléři měli a mají své „mouchy“. Sociální demokrat Olaf Scholz vynikal ve schopnosti vyhnout se jasným slovům a opatrnost povýšil na nejvyšší ctnost i v reakci na ruskou agresi na Ukrajině. Křesťanský demokrat Friedrich Merz na mezinárodním jevišti vystupuje rozhodně, ale na domácí scéně voliče dráždí zbrklými výroky i nedostatkem empatie: tím je pověstný minimálně od chvíle, kdy před lety bezdomovce, který na nádraží našel a policii odevzdal jeho ztracený laptop, odměnil výtiskem své vlastní knihy.

Nedostatky obou lídrů ale neodpovídají dramaticky, téměř hystericky negativnímu hodnocení ze strany voličů. Scholz z funkce odcházel jako nejméně oblíbený kancléř poválečných dějin a Merz jej v tomto směru po roce a půl ve funkci suverénně překonal: zhruba 85 procent Němců je dnes nespokojeno s jeho prací a kancléřova křesťanská demokracie (CDU) kráčí od porážky k porážce. Ve víkendových volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku CDU poprvé v historii v zemských volbách nepřekročila pět procent potřebných pro vstup do parlamentu.

Na oba kancléře se přitom dá sepsat obrana. Scholzova vláda například zemi zbavila závislosti na ruských energiích, aniž by po zavře-ní ruských kohoutků s plynem došlo k nějaké ekonomické katastrofě. Navzdory opatrnickým slovům Scholz nastartoval obrat v německém přístupu k obraně a k Rusku a systematicky finančně i vojensky pomáhal Ukrajině. Merz tento politický obrat zesílil a ekonomové chválí reformy, na nichž se letos v rámci koalice dohodl a které možná ve spojení s investicemi nasměrují stagnující Německo opět k růstu.

Proč jsou tedy voliči tak naštvaní a čím dál víc se obracejí k proruské a nacionalistické Alternativě pro Německo? Hledání odpovědi vede ke třem možným vysvětlením.