Noví barbaři

Dubravka Ugrešičová

(1949 v Záhřebu) je chorvatská spisovatelka, žije v Amsterodamu. Čeští čtenáři znají její vynikající eseje z knihy Kultura lži – pokus vysvětlit chorvatskou (jugoslávskou) tragédii (1999).

Na jaře za mnou přijel do Amsterdamu můj desetiletý synovec. Vzala jsem ho do muzea Anny Frankové. Nevěděl, kdo byla Anna Franková. Snažila jsem se vzpomenout, zda jsem já o ní v jeho věku věděla, a vzpomněla jsem si na svůj tehdejší deník ve formě dopisů imaginární kamarádce. Ta kamarádka se jmenovala – Anna Franková.

Vloni jsem měla to štěstí, že jsem mohla na Svobodné univerzitě v Berlíně pracovat dva měsíce se studenty komparatistiky. Mohla jsem si vybrat, o čem jim chci přednášet. Ale časem jsem přišla na to, že mé přednášky – jelikož jsem chtěla, aby rozuměli mému výkladu – se začaly měnit na hromadění uvozovek.

Mí studenti – byli to otevření mladí lidé z Brazílie, Srbska, Portugalska, Německa, zkrátka mezinárodní skupinka – sice věděli o Lacanovi, Derridovi a Žižekovi, ale přečetli kupodivu jen velmi málo knih. Zmínila jsem Czeslawa Milosze. Nevěděli, kdo to je. Dobře, řekla jsem si a dala se do podrobného vysvětlování. Začala jsem tím, jak se v bývalém Sovětském svazu směly beztrestně opisovat a šířit rukopisy jen maximálně v pěti kopiích. Jenže zasekla jsem se na tom, jak jim popsat kopírovací a…