Kissingere, na slovíčko

Odhoďme ideje a ideologie ve prospěch našich zájmů. Soustřeďme se na to, co jde získat či zachránit. Říká se tomu reálná politika. Je spjatá s Henrym Kissingerem, s érou amerického stahování z Vietnamu v 70. letech a v posledních týdnech se o ní mluví stále častěji. Není divu. Naděje na šíření demokracie na Blízkém východě padly, vstupujeme do éry amerického stahování z Iráku a Kissinger jako aktivní pamětník k tomu má co říci.

Evropa sice takhle aktivní pamětníky nemá a nehovoří ani o reálpolitice, ale už nějaký čas se také věnuje zachraňování toho, co se zachránit dá. Není divu. Idea ústavou podepřené Evropské unie jako pevného základu pro další růst se zadrhla, takže na řadu musí přijít selský rozum. A ten říká jasně: ocitáme-li se na světovém kolbišti zájmů, lépe je budeme prosazovat jako půlmiliarda Evropanů než jako Portugalci, Češi, Španělé či Poláci.

Není to sice nová myšlenka, nové je ale to, že s takto realisticky otevřeným hledím vstupují do roku 2007 aktuální světoví lídři. Amerika George Bushe, který zpochybňuje irácké vítězství, jež sám v květnu 2003 vyhlásil, a Evropa Angely Merkelové, která chce dva roky starou porážku euroústavy přeměnit v nějaký hmatatelný úspěch.

Ve srovnání s touto extraligou působí veškeré ostatní dění ve světě jako zbytkové.

Irák: kdy a  jak odejít

Co dál? To je hlavní otázka pro Američany i Iráčany, rozhodne ale Washington. …