Mluvíme s nepřítelem

„Libanon doplácí na rasismus, který nadřazuje Izraelce,“ hořekuje známá arabská spisovatelka do televizní kamery. Její rozhořčení podporuje obrázek davu Libanonců s vlajkami hnutí Hizballáh. Několik dalších záběrů ukazuje izraelské tanky a hořící město. Až dosud je všechno v normálu, ale pak to přijde: „Za všechno může Hizballáh a Írán,“ chladně pronáší bývalý velvyslanec USA v Izraeli a většina arabských diváků zbrunátní. V závěrečném stand upu se arabská reportérka vyjádří v tom smyslu, že to zase odnesou civilisti na obou stranách. A nikde žádné rozhřešení, které by jednoznačně odsoudilo izraelskou vojenskou akci.

Katarská televizní síť Al-Džazíra prolomila regionální tabu, podle kterého se s Izraelci nemluví. Vysílání ze severního Izraele i z obleženého Libanonu zvládá dobře, ačkoli v oblasti působení izraelské armády jsou arabští novináři zadržováni a reportéři se ocitají pod palbou. Není zdaleka jedinou arabskou televizí v Bejrútu, ale kvalitou zpravodajství své konkurenty výrazně převyšuje. A počet jejích diváků roste. Ve svém úsilí o objektivitu přitom zůstává osamocená, ostatní arabská média ji přijímají jen váhavě. „Prokletím demokracie je to, že musíte uvést názory obou stran,“ stěžuje si novinář arabského deníku Al-Haját. „Novinář musí být vždy připravený každému Izraelci před kamerou zatopit, přitlačit ho k zemi za ty jeho lži,“ doplňuje ho Al-Šarabaní ze sítě Al-Arabíja. Jenže „arabská CNN“…