Když se kácí les, létají vůdci
Čečenského prezidenta Sajdulajeva dostali Rusové metodou cíleného zabíjení. Doba kobercového bombardování Grozného patří minulosti, ale lidé už nevěří nikomu a ničemu.
Čečenského prezidenta Sajdulajeva dostali Rusové metodou cíleného zabíjení. Doba kobercového bombardování Grozného patří minulosti, ale lidé už nevěří nikomu a ničemu.
Byla to elegantní poprava, to se musí nechat. Bez zbytečných ztrát (1 mrtvý příslušník ruských tajných služeb a 2 členové čečenské kolaborantské policie), s výtečným výsledkem. Rusové 17. června ve všech zprávách ukazovali rozcapené tělo mladého muže v kaluži krve, svlečené do půl těla s kalhotami staženými tak, že byly vidět spodky. Nic víc ponižujícího pro Čečence, tím spíš říká-li si prezident, nelze vymyslet. Měl to být nejen důkaz jeho smrti, ale i obrovské „morální“ převahy Rusů a jejich čečenských pomocníků vedených boxerem a kriminálníkem Ramazanem Kadyrovem.
Abdul-Chalim Sajdulajev je dalším z řady prezidentů povstalci vyhlášené Čečenské republiky Ičkeria, kterého se podařilo fyzicky zlikvidovat. Je třeba zdůraznit, že pronásledováním vůdců guerilly se zabývají vždy speciální jednotky Federální služby bezpečnosti (FSB), popřípadě vojenské rozvědky GRU, nikoli armáda sestavená z nezkušených „záklaďáků“ a po penězích lačných žoldáků. Operace tajných služeb jsou na rozdíl od velkých armádních tažení vždy elegantnější, propracovanější a nevyvolávají takový hněv čečenských civilistů. Už jen proto, že ti při takových akcích zpravidla hynou v omezeném počtu.
Aby se bili navzájem
Za první války v Čečensku (1994–96) se operace zaměřené na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
