Bondy zachránil národ
Tento týden uplyne 75 let od chvíle, kdy v Praze přišel na svět Zbyněk Fišer, později známý básník a filozof s pseudonymem Egon Bondy. Jeho neoficiální sláva sílila od počátku 50. let, dosáhla vrcholu v letech sedmdesátých, zeslábla v druhé polovině 80. let a nakonec pohasla po listopadu 1989, kdy nad ním mnoho lidí udělalo kříž. Co vlastně Egon Bondy znamená pro českou kulturu?
Tento týden uplyne 75 let od chvíle, kdy v Praze přišel na svět Zbyněk Fišer, později známý básník a filozof s pseudonymem Egon Bondy. Jeho neoficiální sláva sílila od počátku 50. let, dosáhla vrcholu v letech sedmdesátých, zeslábla v druhé polovině 80. let a nakonec pohasla po listopadu 1989, kdy nad ním mnoho lidí udělalo kříž. Co vlastně Egon Bondy znamená pro českou kulturu?
Oáza pro každého
Nechme stranou současné pochybnosti a přenesme se do časů normalizace, kdy Bondyho místo ve svobodné, nezávislé československé kultuře bylo nezpochybnitelné. Co bylo příčinou? Přispěla k tomu Bondyho filozoficko-karatelská, vizionářská, angažovaná poezie, která zlidověla, nebo jeho prózy? Bezesporu obojí. Bondyho práce čtenáře oslovovaly dík intelektuální poctivosti autora, který se ničeho neštítil, necítil se povýšeně, nad ničím neohrnoval nos – naopak, o vše projevoval nehraný zájem. V pražské společnosti nejrůznějších nafrněných estétů nebo naopak nafrněných antiestétů byl Bondy skutečná oáza. Chodily za ním desítky, možná stovky lidí, roztodivných individuí, psychopatů, grafomanů, nadšených neumětelů, podivínů… a on nikdy nikoho nevyhodil. A to ne z neschopnosti někoho vypoklonkovat, ale ze zájmu. Zatímco mnozí intelektuální snobové obživli jen v přítomnosti osoby, která stála v pomyslném kulturním společenském žebříčku výše než oni, Bondy byl schopen poctivě naslouchat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
