Tatarka by měl radost

Literárních cen není na Slovensku málo: rozdávají je jednotlivé spisovatelské organizace, některá vydavatelství, časopisy, dokonce i banky. Největší prestiž má však bezpochyby Cena Dominika Tatarky. Nejen díky jménu spisovatele, kterým je zaštítěna, ale také kvůli zásadovým postojům jejích zakladatelů v časech mečiarismu a především úctyhodnému seznamu laureátů. Minulý týden se konal již devátý ročník a mezi oceněné přibyla další dvě jména: historička Katalin Vadkerty a prozaik Ján Johanides.

Mečiarovi navzdory

Vznik Ceny Dominika Tatarky byl svým způsobem reakcí nezávislých intelektuálů na slovenské politické a kulturní poměry v době vlády HZDS. V polovině devadesátých let prožívala nezávislá kultura na Slovensku velmi těžké období: představitelé Mečiarova státu ji zcela oficiálně skandalizovali, prakticky všechny státní finance a podpora směřovaly k „národně orientovaným“ a s režimem se ztotožňujícím umělcům. Cena Dominika Tatarky se zrodila na půdě Slovenského centra PEN a Nadace Milana Šimečky – obě tyto instituce se tehdy vyznačovaly výrazně opozičním postojem vůči státní moci. Garantem ceny se stala jednak její nezávislá porota v čele s literárním vědcem Petrem Zajacem, a také jméno spisovatele, které si organizátoři vypůjčili do názvu.

Dominik Tatarka (1913–1989) byl mezi slovenskými literáty jedinou skutečnou osobností, která si po nástupu…