Během prvomájového Svátku práce vyšly do ulic Berlína tisíce odborářů na protestní pochod. Důvod? Plán kancléře Gerharda Schrödera na škrty v zneužívaných sociálních dávkách a podporách v nezaměstnanosti a na uvolnění pracovního práva. „Ano reformám! Ne ničení sociálního státu!“ skandovali odboráři. Sto nejagresivnějších bylo zatčeno a 29 policistů bylo zraněno.
Týž den Izrael zcela ochromila generální stávka. Zavřeny zůstaly přístavy, letiště, univerzity, burza i vládní úřady. Téměř 700 tisíc lidí se zúčastnilo odborářského protestu proti „diktátorskému plánu“ ministra financí Benjamina Netanjahua na propouštění státních zaměstnanců a snižování jejich platů a na pozdější odchody do penze.
První květen byl stylová příležitost, aby o sobě odbory daly vědět. Jenže ten, kdo je nejvíc vidět, ještě nemusí mít největší vliv. Stačí se podívat do Česka.
Vstřícní a škůdci
V Praze i v Ostravě byl o Svátku práce klid, odboráři stejně jako ostatní zaměstnanci užívali dne volna navíc. „To však neznamená, že by české odbory byly slabší či méně vlivné,“ říká ekonom Jozef Kovalovský z ČSOB. Mají jen jinou taktiku a více než mediální protesty ve stylu Berlína či Paříže využívají své politické kontakty k zákulisnímu vyjednávání – podobně jako odbory ve Skandinávii.
Nedávná studie Světového ekonomického fóra a Harvardovy univerzity srovnává schopnosti jednotlivých zemí uspět ve světové konkurenci podle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
