Pravice nad propastí

Václav Klaus končí v čele občanských demokratů, protože prý chce být prezidentem. V politice ale jen málokdy existuje tak jednoduchá rovnice. Na Klausově kandidatuře něco nesedí: šéf ODS musí přece vědět, že jeho šance jsou téměř nulové. Vysvětlení Klausova odchodu tak bude jinde. Možné jsou dvě varianty. Za prvé se chystá úplně stáhnout z politiky, za druhé si oklikou připravuje cestu k dohodě se zemanovským křídlem ČSSD a plánuje další návrat k moci. Z hlediska české budoucnosti je lepší model č. 1.

Já odcházím

Klaus odchází (zřejmě) po dvanácti letech ze stranické politiky. Deníky většinou psaly, že se tak ztrácí živý symbol devadesátých let. To je možná Klausovo přání, aby byl tak hodnocen. Střízlivý obraz reformátora ale vypadá jinak. Klaus prosadil počátkem 90. let v Česku volný trh podle doporučení washingtonské deklarace, sepsané předními ekonomy jako návod pro bývalé země sovětského bloku. To byl jeho historický úkol, který také splnil. Nadšení pro volný trh ale propadl natolik, až začal dělat neuvěřitelné chyby. Nedokázal pro sebe ani pro druhé vyvodit odpovědnost za nepovedenou privatizaci, neprůhledné financování ODS, opoziční smlouvu, za vzedmutí nacionalismu, prohrané volby atd. Klaus proto není politický titán, protože ten neutíká před přímým střetem ihned, když se ve straně objeví první jen trochu nebezpečný kandidát, jakým je teprve čtrnáct dnů moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský. Klaus se prostě bojí porážky ve straně,…