Čím hůř, tím lépe

Jaká společnost, takové školy - tak zhruba znělo rezignované stanovisko politiků, kteří byli v uplynulých deseti letech upozorňováni, aby nějak reformovali sektor postižený komunistickým režimem snad nejvíce ze všech oblastí života společnosti. Naštěstí se poslední dobou připomíná, že platí i opačné pravidlo - jaké školy, taková společnost. Proto také vzbudily takovou pozornost protesty univerzit kvůli nízkým rozpočtům i opatrné náznaky některých akademických hodnostářů, že by samotné školy nějakou reformu přece jen rády zkusily. Železničáři v aule Dosavadní vývoj školského systému musel potěšit všechny přívržence reforem sledující strategii „čím hůř, tím lépe“. Vysoké školy v Česku nedokázaly pokrýt poptávku po vzdělání, která se v devadesátých letech zdvojnásobila. Poměry se zakonzervovaly v roce 1997, kdy stát začal po úsporných balíčcích krátit školské rozpočty. Sliby sociálních demokratů, že peníze opět přidají, se nesplnily. A když letos na podzim předala vláda do sněmovny rozpočet, kde bylo pro univerzity o dvě miliardy méně, než slíbil ministr školství na jaře, školy vybuchly Vzrušené diskuse akademických senátů začaly výhružkami stávek, demonstrací, zrušením přijímacích zkoušek na příští školní rok a voláním po demisi ministra. Návštěvníci zvenku mohli být nepříjemně překvapeni. Vždyť čím se obsah takových debat lišil od setkání rozezlených zemědělců nebo železničářů, kteří si vynucují větší dotace od státu blokádou dálnic či železnic? Školy deset let bez…