Věčný insider

Už deset let se v české společnosti rozléhají halasné výzvy, aby se vyrovnala s minulostí. Výsledky jsou však v mnoha ohledech skrovné. Historické ústavy údajně pilně produkují studie o násilí, jemuž byla většina národa vystavena ze strany menšiny udržované u moci Moskvou, vydávají je však v miniaturních nákladech v podstatě jen pro odbornou veřejnost. Mimořádný čtenářský úspěch životopisných monografií Pavla Kosatíka přitom ukazuje, že otázka, co se tady vlastně za komunistů dělo, zůstává palčivá. Jejich autor nepatří do obce historiků a obor nevystudoval, což odborníky občas svádí k despektu - píše prý senzacechtivé bestsellery v žánru populární literatury faktu, k jakému by se pravý vědec nikdy nesnížil. Nemohou mu však upřít, že do řady archivů pronikl jako první a vynesl z nich překvapivá fakta, která výrazně obohatila naše vnímání minulosti. Také ústní svědectví pamětníků, která Kosatík při práci shromažďuje, jsou neocenitelná - za pár let by už totiž nemusela být dostupná. Žánr politické biografie se rozvinul obzvlášť v anglické literatuře, ale i v Evropě jej skvěle naplnil takový Emil Ludwig či André Maurois. Kosatík na velké vzory navazuje s drobnou odchylkou: hlavní pozornost zpravidla nesoustřeďuje na ústřední postavy dějin, ale na někoho, kdo stojí poblíž, a přesto poněkud opodál. Takto pojednal devět manželek českých prezidentů, bankéře Jaroslava Preisse, Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutku a nejnověji potom Pavla Kohouta. Jeho biografie má z dosavadní řady…