Šiřitel optimismu

Je už takřka hotová věc, že Tony Blair za necelé dva týdny zvítězí v britských parlamentních volbách. Podle průzkumů bude triumfovat dokonce s větším náskokem než před čtyřmi lety, kdy jeho labouristé doslova rozdrtili tehdy vládnoucí konzervativce. Evropská veřejnost to nepochybně uvítá. Na politické scéně zůstane jeden z mála politiků, který v očích mnohých obyvatel starého kontinentu působí jako člověk upřímný (žádný pletichář jako Silvio Berlusconi), výrazný (žádný úřednický typ s brýlemi jako Lionel Jospin) a sympatický (žádný bůhví po kolikáté ženatý a s průmyslníky se přátelící Gerhard Schröder). Prostě někdo, s kým je možné se identifikovat.

Libra nebo euro

Šéf labouristů zatím z pohledu Evropy neudělal nějakou zásadní chybu. To, že své spoluobčany nepřesvědčil o výhodách společné evropské měny, mu členské země měnové unie zatím promíjejí. Tradiční britský euroskepticismus je přece známá věc a Blair je ten poslední, kdo by za něj mohl. Navíc slibuje, že během druhého mandátu o přístupu k jednotné měně uspořádá referendum. Do té doby chce Brity přesvědčit, že ztrátou libry nepřijdou ani o píď své suverenity a že je souhlas s eurem vlastně výrazem patriotismu. Zda se mu to podaří, je jiná věc, ale na pevnině, kde zavádění společné měny probíhalo, aniž by se kdo obyvatel ptal, se takové plány hezky poslouchají. Mnohým lidem také utkvělo v paměti, jak skvěle se zachoval během války v Kosovu. Ve chvíli, kdy evropské země přešlapovaly na místě…