O právu na byt

Dva pokusy zesměšnit verdikt Ústavního soudu zaznamenala politická scéna během jednoho týdne. Na zákaz zvýšit roční příspěvek stranám na jednoho poslance z půl milionu na milion korun ročně reagovala sněmovna tím, že příspěvek zvýšila „jen“ na 900 tisíc. Příkaz zrušit od 1. ledna 2002 regulaci nájemného se zase pokouší ošidit vláda: strop při jednání o ceně sice jakoby zmizel, ale fakticky jej mají nahradit složité byrokratické předpisy.Vláda se tak pokouší v oblasti bytů prodloužit politiku dlouhodobé nezodpovědnosti, nespravedlnosti a populismu, kterou nastolili komunisté. Svého času ukradli všechny domy majitelům a byty v nich pronajímali za nízkou cenu. Protože takový nájem nepokryl ani nutné opravy, nechala komunistická vláda domy chátrat. A podobně to dopadlo s nutností nové výstavby: když už nešlo dál lidi pěchovat do starých činžáků, přišli komunisté s panelovými krabicemi. Nedostatek bytů se od té doby řeší na černém trhu.Bohužel ani po pádu totalitního režimu se vlády neodvážily vzdát popularity ochránců laciného bydlení. Vrátily sice domy rodinám původních majitelů, ale zároveň zakázaly předepsat nájem, který by dovolil slušně se o majetek starat nebo na něm i něco vydělat. Proti komunistickým dobám žádná změna k lepšímu: stát jen svůj výmysl plošných dotací pro nájemníky přehodil z rozpočtu na majitele domů. Pořád jsou na tom ale soukromé činžáky lépe než obecní či družstevní, které se vybydlují tempem minulých desetiletí.Také černý trh funguje stejně. Když…