Chvála vyhazovu

Koncem minulého týdne euro opět oslabilo vůči dolaru a jenu. Stalo se už zvykem, že v takové situaci zaznívá postesknutí: kdyby tak v čele Evropské centrální banky stál místo Nizozemce Duisenberga jeho americký protějšek Alan Greenspan… Zcela nedávno se k tomu klišé nepřímo vyjádřil sám Greenspan. Jeho originální vysvětlení, proč západní Evropa hospodářsky zaostává za Spojenými státy, ovšem levicové vlády, vládnoucí dnes starému kontinentu, příliš nepotěší. Jak vyplývá z Greenspanovy řeči na setkání světových ekonomů ve Wyomingu před deseti dny, euro by klesalo, ať by za jeho stabilitu zodpovídal kdokoli. Klíč k evropským problémům totiž leží v pracovním trhu. Dokud Evropané neuvolní pravidla pro propouštění zaměstnanců, říká nejslavnější centrální bankéř současnosti, Američany jen tak nedoženou.

Aby to nebolelo

Jak souvisí měna s vyhazovy? Podívejme se na Greenspanovu argumentaci podrobněji. Kapitál směřuje z Evropy do Ameriky, což vytváří mírný, ale trvalý tlak na oslabování evropské měny. Proč dávají velcí investoři přednost dolaru a newyorské burze? I to je poměrně srozumitelné. Z Evropy sice poslední dobou přicházejí příznivé zprávy (například německý kancléř Schröder úspěšně prosadil daňovou reformu), ovšem makroekonomická čísla stále hovoří ve prospěch Spojených států. Německo se kupříkladu raduje z očekávaného růstu HDP o 2,4 procenta; něco takového by Američané, prožívající stále svou zlatou éru, považovali za neúspěch (za druhé…