Zářící věci

Filmový rok 1999 se zřejmě odehraje ve znamení návratu tří významných režisérů. Pozornost věnovaná „první epizodě“ Hvězdných válek, kterou se po dvaadvaceti letech ujal režie George Lucas, přitom náleží spíše širšímu kulturnímu fenoménu než filmu samému. Lucas, brilantní filmař v řemeslném slova smyslu, nikdy nevdechl své produkci nadlidský rozměr, který naopak charakterizuje dílo Stanleyho Kubricka, jenž těsně před svou smrtí (7. března 1999) dokončil po dvanáctileté přestávce snímek Oči dokořán zavřené, a Terrence Malicka, jenž se na plátna kin vrací po dvaceti letech filmem Tenká červená linie. Právě Kubrick a Malick jsou autory, kteří dokázali vytvořit svůj svět s vlastní látkou a vlastními zákony. Přitom však jejich světy spojuje jen jejich nadměrnost, přesahující součet technických prvků, z nichž se skládají. Kubrickova zjevná misantropie, promítnutá do paralely lidského mozku a počítače, směřuje k jinému obzoru než Malickova snaha oživit motiv člověka jako ničivé síly i úběžníku přírodního a mravního univerza zároveň.

Válka v srdci přírody

Toto hlavní téma Malickova filmu nelze redukovat na pouhý námět, jímž je stejně jako ve stejnojmenném románu Jamese Jonese vylodění americké námořní pěchoty na Guadalcanalu v roce 1942. Jedině díky námětu, a nikoli tématu lze Malickův snímek srovnávat se Spielbergovým filmem Zachraňte vojína Ryana, nad nímž má ovšem jasnou filmovou převahu. Malick vychází z nemožnosti složit do jediného příběhu svět,…