O věrném Wolfgangovi

Byli jednou jeden věčný vladař a jeho věrný korunní princ. A ten vladař svolal svůj lid, aby promluvil a trochu odvahy mu dodal. Jeho slova však byla stará a lid nerozveselila. A tak se ujal po vladaři slova princ a promluvil, až se skály rozestoupily a ukázaly velkou, štědrou budoucnost. I stal se zázrak a rozveselil se lid. Když tu pojednou - křup a před zraky vyděšeného prince praská vladaři první obruč…

Předobrazem pro nedokončenou pohádku o věrném korunním princi je vzestup druhého muže německé Křesťanskodemokratické unie (CDU) a šéfa parlamentní frakce CDU/CSU Wolfganga Schäubleho. Vzestup proti vlastní vůli. Neboť místem děje se stal říjnový sjezd CDU v Lipsku a věčným vladařem kancléř Helmut Kohl, muž velké politiky a mocenského instinktu. Právě tento instinkt však v Lipsku Kohla poprvé dramaticky opustil. Sotva sjezd skončil, již se spokojený kancléř před televizními kamerami nadechl a pravil, že každý ví, že on si přeje, „aby se Wolfgang Schäuble jednou stal spolkovým kancléřem“. Nejen v CDU, ale v celé vládní koalici nastal zmatek a zděšení nad nevítanou personální diskusí. O to nevítanější, že se hrdinou sjezdu poprvé nestal Kohl, ale právě Schäuble. Že by kancléři docházela jeho pověstná vytrvalost? Že by skutečně praskla první z obručí čarodějné síly neodolatelného vladaře?

Dva za hlas pro jednoho

Vydavatel hamburského týdeníku Der Spiegel Rudolf Augstein se domnívá, že za Kohlovou dvojnásobnou - neboť nevynucenou - chybou…