Komise na dvě věci

Opakuje se to stále znovu a znovu. Nejprve aféra plnící titulní stránky novin a vzbuzující politické vášně, pak několikaměsíční ticho a nakonec celá věc končí do ztracena. Nejnověji je to právě případ parlamentní vyšetřovací komise pro krach Kreditní banky Plzeň.

Před sedmi měsíci si její vznik vymohla opozice s tvrzením, že jedině poslanecká komise může vyšetřit politické souvislosti celého případu. „Jsou zde strany, které si nepřejí prošetření všech podrobností,“ tvrdil tehdy tajemně šéf poslaneckého klubu sociálních demokratů Stanislav Gross, a v kuloárech se hovořilo o přátelských vazbách Livie a Václava Klausových k lidem z Motoinvestu a o souvislostech mezi krachem banky a privatizací České pojišťovny. Výsledkem sedmiměsíční práce komise pod vedením Jaroslava Bašty (ČSSD) je přesto pouze devatenáctistránková zpráva, v níž se - stručně řečeno - suše konstatuje, že za pád banky mohly špatné úvěry a nezkušenost managementu z počátku devadesátých let, vysoké náklady na činnost banky a nedostatečná kvalita někdejšího bankovního dohledu. Tedy nic, co bychom nevěděli už v době zřizování komise. Jaroslav Bašta se hájí tím, že komise neměla přístup ani k bankovnímu, ani ke služebnímu tajemství, a neměla tedy možnost zjistit ani to, co už věděli policisté či představitelé České národní banky. Tak jednoduché to ale není. Nepříjemným faktem totiž je, že komise vlastně nikdy skutečně nevyšetřovala to, kvůli čemu byla zřízena, tedy nejen příčiny, ale i "souvislosti krachu…