Veteráni

Ve výroční den ruské bolševické revoluce se na berlínské letiště Tegel sneslo letadlo Českých aerolinií, které ve svých útrobách převáželo kolem dvaceti českých disidentů vedených prezidentem Havlem. Cílem nebyl vývoz revoluce, i když jeden z předních veteránů odboje Petr Uhl se ještě na palubě letadla prezidentovi chlubil odznakem s Che Guevarou. Sedm let po pádu režimu, který nekonformní občany z dobrých důvodů spojil, se takové společenství může v klidu sejít snad jen na těch čtyřicet minut letu, které dělí Prahu od Berlína.

Jaký tedy byl smysl té opožděné jednodenní jízdy do hlavního města sjednoceného Německa, v jehož východní části se mezitím protihoneckerovská opozice rozptýlila podobně jako v Čechách, případně se pro ni stále řeší otázka „kam s ní“? Sentimentální a pamětnický. Tón pódiové diskuse v rokokové rezidenci spolkového prezidenta, zámečku Bellevue, udal sborový zpěv (nebo pobrukování) dvou kanonizovaných písní Jaroslava Hutky: Havlíčku, Havle a Náměšť. Lehce udiveným německým kolegům a novinářům byl tak český odboj předveden jako jev svou podstatou múzický, spjatý s lidovou slovesností, v níž potomci J. G. von Herdera mohli zaslechnout ohlasy slovanské zpěvnosti. Po takové předehře nemohlo být naladění diskuse dlouhou dobu jiné než zdvořile nostalgické, prodchnuté především z německé strany komplimenty a většinou dětskými reminiscencemi na rok 1968. Ostatně Pražské jaro je v německých demokratických kruzích nezdevalvovaným pojmem - o čemž mluví i…