Fotografův český deník

Do amerického exilu odešel Jan Lukas s celou rodinou v půli let šedesátých. Předtím ještě stihl dokončit obrazovou encyklopedii o uvádění socialismu, zřízení našim tradicím tak vzdáleného, do českých zemí. V úžasu si uvědomujeme soustavnost a cílevědomost, s níž fotograf po desetiletí pracoval na budoucí - tedy až naší - společenské objednávce. Zvolil jedinou možnou formu, totiž privátní. Kdyby osudy své země nevnímal osobně, jako vlastní tragédii, těžko by ostatně dosáhl oné naléhavosti, jakou devadesátistránková kniha má. Pravda, album na toto téma by se dalo sestavit i z agenturního archivu, leč snímky, zamýšlené původně pouze zpravodajsky, by si v souhrnu sotva mohly hrát na emotivní komentář doby. Lukas nic nepředstírá a jeho fotografiím subjektivní ladění právem přísluší. O historickou cenu tím však soubor nepřichází: v krátkých sekvencích je vystižena proměna menší části společnosti v „pořadatele“, kteří většině přisoudí roli diváků a „pořádaných“.

Výjevy doby

Příběh českých zemí předznamenává portrét Tomáše Garrigua Masaryka, pořízený Lukasem dva měsíce před státníkovým úmrtím: „Byl to nejsmutnější den pro generaci, která vyrostla ve svobodné republice,“ zaznamenává si fotograf 14. září 1937. Předehrou let nesvobody se stala nacistická anexe Rakouska; aby ji zachytil, neváhal fotograf cestovat do Vídně. Jeden z německých důstojníků tam před ním prohlásil, že nacisté vstoupí příští rok do Prahy. „Budeme tedy bojovat,“ zaznamenává si Lukas.…