Malířův fiktivní osud

Akrobaté v divadle metají kozelce a divoce tančí; pak vztyčí několik metrů vysoký kůl. Po něm vyšplhá hlavní herec a s výkřikem strne v předepsaném gestu. Jen pár diváků postřehne, co se děje dole na jevišti. Kůl s hercem přistál celou vahou na noze jednoho z akrobatů a po prknech se rozlévá krev. Akrobat se ovládne a nevydá ani hlásku. Teprve po představení se v zákulisí zhroutí. Jeho kariéra skončila. Za pár let vyroste z bývalého akrobata jeden z největších japonských malířů osmnáctého století, kterého moderní výtvarná kritika staví na roveň Rembrandtovi - Šaraku.

Záhady japonské grafiky

Čtyřiaosmdesátiletý japonský režisér Masaširo Šinoda, autor nového filmu Šaraku, uvedeného na letošním festivalu v Cannes, si úděl umělce, jehož existence dodnes zůstává záhadou, musel vymyslet. Víc než sto čtyřicet grafik nesoucích Šarakuův podpis vzniklo v Tokiu (tehdejším Edu) v době, kdy v Japonsku končila velká éra masově rozšířeného a vnímaného umění. Vládnoucí kasta začala ve jménu „nápravy veřejných mravů“ vydávat dekrety, které postupně likvidovaly slavné soubory kabuki a nó. Některé herce postihovala tresty a popravami. Mračna se začala stahovat i nad vydavateli erotické literatury, a to bez ohledu na jejich zisky a postavení.Šaraku portrétoval výhradně slavné dobové herce, a to v karikované podobě do té doby nepředstavitelné. Předznamenal tak zlom v japonském malířství. Pracoval snadno reprodukovatelnou technikou. Jeho tisky kupovali obyčejní lidé…