Ve jménu kvalitního umění

Ve jménu kvalitního umění

Ministr Tigrid odložil řešení sporů v Národní galerii

Díky značnému zájmu médií o poslední spory ve vedení Národní galerie se leckomu může zdát, že do zákulisí celého případu je vcelku jasně vidět. Ústředními postavami jsou generální ředitel Ladislav Daniel a šéf moderní sbírky Jiří Ševčík, kteří se formálně střetli kvůli Danielovu rozhodnutí rozdělit sbírku francouzského umění. I průměrný čtenář novin však ví, že hlavní důvod, proč se Daniel pokusil Ševčíka zbavit funkce, je v něčem jiném. Většina komentářů totiž celou situaci vykreslila jako pokus samozvaného úředníka s politickými konexemi (Ladislava Daniela) připravit renomovaného oborníka (Jiřího Ševčíka) o možnost řídit moderní sbírku po jejím přestěhování do nově opraveného Veletržního paláce. Na spory ve vedení Národní galerie se ale lze podívat i jinou optikou.

Katolická a ševčíkovská lobby

Jiří Daniel dostal ředitelské křeslo z rozhodnutí tehdejšího ministra kultury Jindřicha Kabáta vloni v únoru. To, že se nejvyšším šéfem Národní galerie stal vcelku nevýznamný kunsthistorik specializovaný na italské umění sedmnáctého a osmnáctého století, byl ovšem šok nejen pro Správní radu galerie, v níž zasedali přední kunsthistorici a teoretici umění (šest klíčových členů Rady později na protest odstoupilo a tím Rada prakticky přestala existovat). Vcelku otevřeně se tehdy mezi lidmi „z kumštu“ hovořilo o tzv. katolické lobby - ministr Kabát byl členem KDU-ČSL a o…