Den blokády

Prolog - Žemaitisovo náměstí, 3.květnaKdyž jsem po sedmé hodině odcházel z Václavského náměstí, slyšel jsem hlasy. Že máme dost vlastních potíží (zřejmě tahanice o majetek KSČ nebo případ Sachergate). Že by měli „ti Litevci“ počkat. Že riskujeme Gorbačovův hněv nebo pád. Že Landsbergis nabízí kompromis a my si hrajeme na radikály. Že není čas na gesta. A mě to nenaštvalo, já jsem jenom smutně pochopil, proč Václavák nebyl plný lidí: prostě to není náš problém.

Začal Pavel Štoll z Česko-lotyšského klubu se svým historickým přehledem. Bylo to dlouhé, ale když se ukázalo, že dějiny Litvy jsou dějinami obrany proti německému, ale dříve i nyní zejména ruskému vpádu, když řečník došel ke zrůdnému paktu Stalina a Hitlera, který hodil Pobaltí definitivně Rusům do náručí, k okupaci trvající 50 let, k nárokům Moskvy na ekonomické vyrovnání se zemí, kterou zpustošila, byl stále častěji přerušován potleskem a výkřiky. Svobodu Litvě!Lidé z HOSu, ze studentského parlamentu, John Bok řekl jako jediný to, co měli všichni na jazyku. Proč není náměstí plné. Ostatní byli perplex z té tisícovky - ani tolik nebývá na „litevských“ akcích zvykem.Odešly dopisy - Václavu Havlovi, federální vládě a všem zastupitelským úřadům v Praze. „Československo má historickou šanci být jednou první, prokázat, že revoluce zvítězila, že se obrodila. Uznat Litvu,“ říká řečník. Uznat Litvu! Dopis sovětské vládě. Požaduje ukončení blokády Litvy, odchod všech sovětských vojsk a zahájení dialogu s…