Beneš zrádný, Beneš nahatý

Nejvíc Gottwald a nejméně Novotný. Kdyby se sestavovala hitparáda zachycení československých a českých prezidentů v tuzemském filmu a televizi před rokem 1989 i po něm, na jejím vrcholu by byl jednoznačně první dělnický prezident Klement Gottwald. Naopak „nejméně hraný“ by byl třetí dělnický prezident Antonín Novotný, na kterého jako by dějiny i tvůrci zapomněli. Do filmu se dostal jen jedinkrát. A to ještě ne coby prezident, ale jako abstraktní, bodrý soudruh bojující proti imperialismu ve filmu Ucho, který je považován za jeden z nejpřesnějších obrazů totalitních praktik československého komunistického režimu. Někde mezi nimi by pak byl Tomáš Garrigue Masaryk, s nímž si tvůrci za komunismu tak trochu nevěděli rady a ti porevoluční ho často používali hlavně jako symbol „tatíčka osvoboditele“. Z galerie filmových a televizních prezidentů se tak dá ledacos vyčíst o politické poptávce, změnách ve společnosti nebo obecných proměnách pohledu na historii. Jak se tedy v československém a českém filmu a televizi hledal prezident a co z toho vzešlo?

Boj o otce státu

„Profesor, doktor, Tomáš Garrigue Masaryk. Prezident osvoboditel. O něm se budete zase znovu brzy učit,“ říká postava ztvárněná Janem Kodetem v komedii Pelíšky z roku 1999, když nábožně pokládá na stůl výtisk prvorepublikového časopisu Pestrý týden. Scéna dobře vystihuje, čím se TGM stal – symbolem. Zkratkou vedoucí k velikosti československého národa, k jeho demokratické tradici násilně…