Trochu nám ujel vlak, ale naše značky obstojí i v digitální době, říká nový šéf turistů

Namalovat na strom v lese turistickou značku není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Na kmeni je třeba železnou škrabkou vyhladit kůru, aby barva přilnula. Na obroušené místo ve tvaru čtverce podle šablony tužkou narýsovat tři horizontální pruhy a pak je vymalovat – nejdříve příslušnou barvou ten prostřední a následně ho „rozsvítit“ postranními bílými. Pokud někde ujela ruka, přetahy je třeba zamaskovat hnědým nátěrem.

Nenápadný muž na prahu šedesátky, který v teplém červnovém dni nanáší barvy na vzrostlý smrk kousek od Tábora, tento úkon ovšem provádí rutinně. Pavel Přílepek za svůj život namaloval už tisíce značek: nejdříve jako jeden z armády dobrovolníků, později coby jediný profesionální „značkař“ v republice. Teď navíc s dřevěným boxem plným štětců a barev kráčí údolím Kozského potoka jako čerstvě zvolený předseda Klubu českých turistů – starobylého spolku, který tento světově unikátní systém turistického značení v předminulém století vytvořil.

Kdysi slavná organizace stále existuje a kromě bohaté historie vlastní také chaty na mnoha lukrativních místech po Česku. Přestože značky při výletech pořád využívá většina Čechů a jejich data používá populární aplikace Mapy.cz, spolek jako takový je spíše pozapomenutý a jeho členové jsou převážně v důchodovém věku. Přílepek si dal za cíl to změnit: ke klubu chce přitáhnout pozornost, omladit ho, oživit a vrátit do povědomí. „Zaspali jsme, trendy nám ujely. Leckdo nás vnímá jako historický klub důchodců a to je špatně,“ říká. Jak to chce udělat, zatím přesně neví, ale o jednom nepochybuje: středobodem snah musejí být právě jeho milované značky.

Nejstarší červená