Světlušky mě spojují s přírodou, říká Čech, který se proslavil jako jejich fotograf

Jste asi nejznámějším fotografem světlušek na světě. Kdy jste je viděl naposled?

Naposledy dnes ráno asi ve 4.30. Fotil a natáčel jsem je totiž celou noc. Zaparkoval jsem dodávku, ve které mám i postel, na polní cestě mezi loukami. V noci svítil měsíc, což světlušky nemají rády, ale když po půlnoci zašel, vylezly ven a svítily až do rána. Nechal jsem foťák běžet na dlouhou expozici, takzvaný time-lapse, a šel si trochu zdřímnout. Probudil jsem se asi hodinu před rozbřeskem, byla ještě tma, ale světlušek kolem létala spousta.

V Česku je teď na začátku léta krátké období, kdy je možné světlušky spatřit na loukách, v lese nebo někdy i na zahradě na chatě. Vy žijete v americké Iowě. Je to tam stejné?

Tady v Iowě máme daleko víc světlušek. Když jsem ještě žil v Česku, viděl jsem světlušky jenom jednou. Úplnou náhodou jsem na ně narazil v lese. Byl jsem překvapený, protože na táboře ve skautu jsme žili v přírodě třeba dva tři týdny a světlušky jsem nikdy neviděl. Tady v Iowě jich je ale hodně, stejně jako v dalších částech Spojených států. Potkáte je všude, na zahradě, v parcích, na každém trávníku, ať je posekaný nebo ne. V dobrých letech jich je spoustu, ale každý rok můžete nějaké vidět. Děti je tu chytají do ruky, dávají je do sklenic a dívají se na ně a doufám, že je hned potom pustí. Patří k americké kultuře, že děti vyrůstají a mají krásné vzpomínky na světlušky. Já si to užívám jako ony, jen místo do sklenic chytám světlušky do foťáku.