Radovan Síbrt: Kolem Oscarů jsou lidé, kteří jsou velmi kritičtí k tomu, co se děje v USA

V podcastu Tekutá společnost Barbory Kroužkové se český producent a držitel Oscara za dokument Pan Nikdo proti Putinovi Radovan Síbrt mimo jiné vrací ke slavnostnímu ceremoniálu. Mluví o tom, že lidé kolem filmových cen jsou velmi kritičtí vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a že paradoxně současná politická situace v USA filmu pomohla. Popisuje také, jak zásadní součástí kinematografie je etika. Co vzkázal tvůrcům filmu Sbormistr, proti kterému se jako bratr jedné z obětí ohrazuje? Co pro něj znamená možnost zastavit se v chaosu, který nás obklopuje? A jak vzpomíná na cestopisy, které točil pro cyklus Na cestě? 

Moc Ti gratuluji k Oscarovi, ale i k ceně BAFTA. Nosíš je teď pořád s sebou?

(smích) Ne, jenom když někdo chce, abych je přinesl. Jsou dost těžké.

A vydřené...

… tak je to těžké je získat, tak asi proto pak jsou i fyzicky těžké. Je to nějakých sedm a půl kilo.

Co si z celého toho oscarového dění pamatuješ nejvíc?

Nejhezčí moment byl, když jsme po těch oficialitách, po tom vyhlášení šli do zákulisí, kde nás různě fotili, dávali jsme různé rozhovory, byla tiskovka a v předsálí pak byly naše dvě dcery a kolegové z práce a celý ten štáb – tohle byl opravdu hezký moment.

Potkal jsi v Americe někoho, kdo na tebe zapůsobil? Někoho z těch herců, režisérů, producentů… Někoho, kdo v tobě opravdu zanechal nějakou stopu a bylo důležité se potkat nebo třeba jenom minout?

My jsme se potkávali se spoustou známých lidí, ale nebylo to tak, že bychom s nimi strávili dostatek času, abych měl pocit, že jsem je nějak zásadně poznal. Kdo na mě udělal velký dojem, byli členové štábů těch filmů, které proti nám stály v nominaci, a nejenom v nominaci, ale i v těch předchozích kolech té oscarové kampaně. A bylo zajímavé s nimi zaprvé sdílet tu oscarovou cestu a zadruhé se s nimi bavit, když jsme se potkávali pravidelně. To bylo asi nejzajímavější. Konkrétně mám na mysli třeba režiséra Mstyslav Černova, který natočil film 2000 metrů do Andrijivky a který dostal Oscara za dokument před dvěma lety za film o Mariupolu (20 dní v Mariupolu – pozn. red.). Ti lidé se k vám chovají jako kolegové, prostě vědí, jak obtížné je natočit zásadní film. Vlastně jsme tam všichni partneři, tam opravdu nevnímáte žádné soupeře. Tam vnímáte kolegy, lidi, kteří jsou ve stejné situaci, jako jste vy.

A platí to i pro jiné kategorie? Měl jsi možnost to nějak vnímat, sledovat?