Jak Rusové v Česku objevili, že jejich nejlepším vývozním artiklem je strach

Mediální prostor v posledních měsících plní zprávy o ruských vojenských hrozbách, hybridní válce a riziku otevřeného střetu. Současná krize nevznikla zčistajasna a pro týdeník Respekt a jeho dlouholetého reportéra Jaroslava Spurného nejde o nic nového. Operacím ruských rozvědek, jejich špionů i mafiánských struktur na našem území se s kolegy věnoval a věnuje systematicky; shrnul to i v úspěšné knize Vrbětice: Ruská operace, která změnila Česko. Jeho nejnovější titul Novinářem mezi špiony a estébáky (knižní interview vedené Jindřichem Šídlem) pak nabízí bilanci velkých kauz, které hýbaly českou společností, i pohled do jeho soukromí. V následující ukázce představujeme jedno z mnoha nahlédnutí do minulosti, která je stále velmi relevantní nejen pro pochopení dnešního ruského nebezpečí.

Letos to je pětatřicet let od chvíle, kdy jsme dokázali ze země vypakovat sovětská vojska. Dlouho to pak vypadalo, že Rusko bude už napořád druhořadá regionální velmoc bez schopnosti ovlivňovat dění ve svých bývalých satelitech. To byl ovšem omyl. Kdy sis poprvé uvědomil, že Rusko své staré ambice nikdy neztratilo?

To se musím vrátit hodně do minulosti, přesně do roku 2004 ke Karlu Randákovi. Tehdy se stal šéfem rozvědky. Když ho ministr vnitra František Bublan na to místo jmenoval, napsal jsem text, který tvrdil, že to nebyla nejlepší volba. Zmínil jsem tam nějaké pochyby z devadesátek, týkaly se těch kágébáků, kteří se tu začali etablovat, už jsme o tom mluvili. Ten text vyšel, Randák už jako ředitel ÚZSI mi zavolal, že když už o něm píšu kraviny, ať za ním přijdu. Tak jsem šel.

V kanceláři stálo jeho závodní kolo. Toho jsem si všiml nejdříve. Vysvětloval mi ty kontakty s ruskými firmami, zjistili jsme, že jsme stejný ročník, 1955, a začali se bavit o Rusku. A on najednou povídá: „Vy vnímáte Rusko klasicky přes mafiány, ale ten problém je dneska někde jinde. S Putinem to nebude tak jednoduché. Jsou tam stopy, které my v rozvědce zachytáváme, že bude mít větší ambice než tady používat mafiány a ekonomickou špionáž.“ A taky mě upozornil na ruskou ambasádu a na nezvykle velký počet diplomatů na ní. Říkal, že velká část z nich jsou špioni pod krytím. Ať se na to podívám. Což byla zajímavá informace, byť se tehdy nedala rozklíčovat.